Znáte své kandidáty do Senátu..? /7./

Přinášíme poslední díl předvolebního seriálu Orlického deníku Kostky o Senát. Na řadě je jediná žena mezi kandidáty na tento post – ve volebním obvodu č. 46 obhajuje senátorské křeslo Ludmila Müllerová.

Spolu se čtenáři jsme přichystali dvanáct otázek. První měli všichni kandidáti společnou (jednička se nedá dvěma kostkami hodit), dalších pět otázek si kandidáti „vylosovali“ kostkami. Sedmý okruh si mohli sami vybrat jako jakýsi „bonus“, nemusel být ani z dvanácti otázek připravených redakcí. Odpovědi Ludmily Müllerové, kandidátky za TOP 09, čtěte právě teď.

1. Své protikandidáty znám, některé z nich osobně, velmi dobře a velmi dlouho. Musím říci, že někteří z nich jsou velmi výraznými osobnostmi tohoto regionu, o některých si to naopak nemyslím. O šancích hovořit nebudu, o tom rozhodnou voliči.

12. Myslím si, že je třeba rozdělovat komunální a takzvanou vysokou politiku. V komunální sféře je dnes už poměrně dostatek žen a jsou i slyšet a vidět. Co se týká vysoké politiky, s níž mám osobní zkušenost, musím při vší úctě k pánům říci, že ženy se rozhodně nepřičinily o určitý arogantní styl v politice, nepředávaly si na pódiích facky, neuštědřovaly si slovní políčky a podobně. To není ženám vlastní. A věřím pevně tomu, že v parlamentní sféře, tedy v poslanecké sněmovně i v Senátu, ženy přispívají ke kultivovanějšímu způsobu politiky. Vnímám určitě i to, že ženy jsou v politice trochu kreativnější, nebojí se přistoupit k věcem, k řešení problémů z trochu jiné strany než muži, a v tom je také jejich přínos.

10. Kdybych řekla, že chci prosadit lepší dopravní dostupnost, tak bychom se vraceli téměř o šest let zpátky, kdy jsem řešila při své kandidatuře do Senátu severní či jižní variantu R 35. To, že se nám to nepovedlo, je mi velmi líto, ale nebudeme dnes hledat viníky. Soustředím se spíš na to, co chci prosadit v současné době. Nedávno jsme otvírali nový terminál v České Třebové a já si myslím, že když jsme se společně s městem, krajem a s evropskými fondy dokázali poprat s modernizací nádraží, tak je důležité, aby tady vlaky skutečně zastavovaly, aby na vlaky navazovaly autobusy a lidé se dostali tam, kam potřebují. To je pro mě osobně velká výzva.
Zcela nepochybně vidím na vesnicích chátrat kulturní zařízení. To si beru osobně „na triko“, protože víme, že dnes v podstatě neexistuje žádný dotační titul z evropských prostředků, aby se revitalizace těchto zařízení mohla realizovat. Všichni víme, že spolkový život bez zázemí není na vesnicích možný. To vidím jako takový svůj druhý úkol. Ráda bych ovšem změnila i záležitosti týkající se místních komunikací, což je další věc, která starosty a především pak občany měst a vesnic v mém regionu pálí. Není na ně dostatek prostředků a nejsou na ně pro větší obce a města žádné dotační tituly.

9. Je to obsaženo v mých prioritách, které jsem už avizovala. Jednou z nich je jednoznačně změnit rozpočtové určení daní ve prospěch menších obcí a měst. Chtěla bych také podpořit přímou volbu starostů. Další oblast, se kterou se budoucí senátor nepochybně potká a bude ji řešit, a já se na ni, pokud budu zvolena, velmi těším, je penzijní reforma a daňové reformy. Penzijní reformu budeme potřebovat co nejdříve.

6. Vyšla bych asi ze zkušeností a rytmu, který jsem měla i díky senátorské práci za posledních šest let nastaven. Přece jenom Senát má určitá pravidla jednání, pondělky a čtvrtky jsou většinou vyhrazeny pro práci v regionu, úterky pro práci v klubech, středy pro práce výborů, případně plénum, zrovna tak čtvrtky, tento způsob se docela zaběhl a myslím si, že i řada lidí z regionu o něm i ví. Pokud jsem nebyla v kanceláři, vyjížděla jsem na různé akce, ať za starosty či podnikateli, nebo za běžnými občany. Na tomto způsobu bych asi moc neměnila. Nicméně dnes je potřeba zmínit i užívání nových forem komunikace s lidmi prostřednictvím sociálních sítí, tedy facebooku, a také e–mailů. Což je spíš jakési doladění stávajícího způsobu komunikace s mými voliči, s lidmi v regionu, ale samozřejmě i s těmi, kdo mými voliči nejsou.

8. Já jsem původní profesí ekonom a musím říci, že pro mě byla docela důležitá a svým způsobem i drsná životní lekce, když jsem založila soukromou firmu na ekonomické, účetní a daňové poradenství a zaměstnávala jsem několik lidí. Bylo nutné sehnat práci, dostat za ni od odběratelů zaplaceno a také vyplatit lidem výplaty. Nesmírně si vážím toho, že se mi to podařilo. A o to víc si také vážím všech dnešních podnikatelů, kteří skutečně nasazují sami sebe pro to, aby zaměstnali druhé. To je jeden pohled na věc. Z druhé strany musím říci, že každá drobnost, která se mi v mé práci podaří, nebo nějaká velká záležitost, která se podaří ve spolupráci se starostou nebo nějakým občanem vyřešit, mi přináší uspokojení a beru je jako svůj velký osobní úspěch.

Bonus: Ještě bych navázala na otázku, která se týká profesních úspěchů. Ráda bych zmínila oblast sociální , protože v té se pohybuji dlouhodobě, často a ráda. Musím říci, že jsem dlouho usilovala o to, aby v tomto regionu vzniklo zařízení, jež by bylo využíváno dětmi, které opouštějí dětské domovy. Máme jich tady v regionu několik a je to samozřejmě nutné. Musím připustit, že se mi to nepovedlo ani v mé obci, kde žiju, tedy v Dolní Čermné před několika lety. Na druhé straně se mi ale podařilo získat informaci a poté přístup k prostředkům, které uvolňuje ministerstvo práce a sociálních věcí, na výstavbu Centra sociálních služeb v Lanškrouně. Bude to jakési multifunkční zařízení, bude sloužit dětem z dětských domovů, bude tam nízkoprahové zařízení pro děti, pečovatelská služba pro seniory. Vzhledem ke své struktuře bude toto zařízení skutečně ojedinělé. Jsem potěšena, že jsme mohli při společném pokládání základního kamene tohoto zařízení přivítat i pana ministra Drábka.