„Letos je teplo, v noci teplota klesla jen na mínus jeden,“ říká František Uma, organizátor Zimního táboření na Kozlově. U Chaty Maxe Švabinského je v sobotu dopoledne klid, ve sněhu se krčí sedmnáct stanů a tábořišti dominuje velké indiánské týpí. U ohniště se ohřívá parta mladíků. Většina z táborníků odešla na Podhlednu do Svinné a na Andrlův chlum.

Mínus pět

František Uma s kamarádem tábořil na Kozlově už od čtvrtku. „Bylo škaredé povětří, ale zima nebyla. Nejlepší je, když je tak mínus pět stupňů, to bývá sušší vzduch a nepotí se zevnitř stan,“ vysvětluje hlavní organizátor. Upozorňuje, že základem je dobrý spacák, ideálně ten do mínus pětadvaceti stupňů. A to se pak člověk prý v pohodě vyspí jen v tričku.

Čtyřiapadesát let jezdí pod stan Antonín Vranečka z Vratimova. „Nejlíp se vyspím ve stanu, když je zima. Tak dobře se ani doma nevyspím, záda mě nebolí,“ říká zasloužilý turista, který jezdí na zimní táboření po celé republice i na Slovensko. Když ale se zimním tábořením začínal, musel si vystačit s dekou a celtou. Časy se ale změnily a dnešní výbava je doslova luxusní. „Před padesáti lety nebyl žádný spacák. Péřový měli jen horolezci a my jsme spali pod dekami. Pod sebe jsme si hodili větve a celtu. A místo stanu jen celty pověšené na stromech,“ vzpomíná Antonín Vranečka. A podotýká, že dneska je zimní táboření legrace. „Koupíte nafukovací karimatky, spacáky do mínus padesáti, takže můžu spát klidně v trenýrkách a bude mi vedro,“ dodává Vranečka, který jezdí na Kozlov hlavně za partou přátel.

Letitá tradice

Zimní táboření má v Čechách tradici už do roku 1946, ale dříve nemělo takovou propagaci jako dnes. Na Kozlov se letos sjeli účastníci z celé republiky, z Jičína, Veselí na Moravě, Uherského Ostrohu, Krnova, Ostravy nebo z nedaleké Poličky. „Pamatuji si jeden ročník, kdy tady byla skoro stovka lidí, přijel i celý autobusový zájezd z Horní Datyně. To už bylo moc,“ podotýká František Uma.

Za rok se turisté a nadšenci setkají na Kozlově na 25. ročníku Zimního táboření. Oslavu ale zatím turisté žádnou nechystají. „Není to v mých silách. Prostě se zase sejde ta parta dobrých kamarádů,“ uzavírá František Uma.