Polák, který přišel do východních Čech nedlouho po revoluci v podstatě v první „várce" polských kněží, kteří měli pomoci církvi u nás (ta  měla v té době kněží málo), se dnes podle vlastních slov rozhodně cítí být Lanškrouňákem. „Jsem Lanškrouňák jak poleno," říká s úsměvem, i když přiznává, že v době příchodu do města, kam byl „přeložen" z Náchoda, byl spíše zděšen. „Lanškroun se mi nelíbil, rozkopané náměstí, polorozpadlá radnice, kostely v nedobrém stavu… Ale to už je minulost. Město se za roky, které tu jsem, zásadně proměnilo. Má štěstí na vedení, šikovné lidi, technickou inteligenci, dobře transformované podniky, je tu práce. Pokud jsem někdy dřív Lanškroun musel obhajovat, dnes to rozhodně není nutné, své dobré jméno si obhajuje sám," tvrdí  farář, kterému jeho přátelé přezdívají „Zibi".

O tom, co pro farnost a město vykonal sám, mluví nerad.   „To všechno je hlavně týmová práce. Ať už se to týká aktivit spojených s životem města, nebo s životem farnosti. Město mi dalo určitou možnost, která mě s ním spojila. Stejně tak farnost. A já byl vlastně jen jakýmsi lídrem, který lidi inspiroval," prohlašuje skromně.

Navzdory „Zibiho" skromnosti je nutno jeho aktivity alespoň stručně připomenout.   Zasadil se o opravu dvou kostelů:  sv. Václava a sv. Anny, ale i o přebudování fary, v jejích prostorách vznikla mj. také velmi příjemná restaurace. Realizoval přestavbu fary v Žichlínku na domov pro pěstounské rodiny, zasloužil se o senior dopravu i dopravu postižených dětí do speciální školy. „Opravit kostel je vlastně mojí povinností, to dělá a umí každý. Je ovšem třeba dělat věci navíc. A investovat do lidí, do určitých charitativních a sociálních projektů, to je mým posláním, to pro mne vždy bylo důležité," připomíná Zbigniew Czendlik.

Farář, který, jak vzpomíná, při svém příchodu k nám uměl snad jen dvě české věty, dokázal změnit atmosféru ve farnosti, přivedl do kostela řadu mladých lidí. Díky němu se v kostele uskutečnily např. rockové půlnoční vánoční mše, ale i mnoho jiných koncertů, pravidelně také připravuje seriály prázdninových pořadů „Kulturní léto na farní zahradě".

Ani Nova nevěděla, kde Lanškroun je

„Zibi" má řadu přátel v oblasti showbusinessu, je tváří známou z televizní obrazovky, má i vlastní úspěšnou talk show. Svých kontaktů využívá k realizaci projektů, na něž mu osobnosti byznysu i kultury přispívají a pomáhají mu s nimi. Jednou z nejpopulárnějších osobností v tomto  směru je zpěvačka Lucie Bílá, s níž „Zibiho" pojí dlouholeté přátelství. Byla jednou z těch, kdo  zásadně pomohli s realizací projektu již zmíněného domova pro pěstounskou péči.  A právě svatba Lucie Bílé v lanš-krounském kostele před lety zviditelnila Lanškroun v celé republice, nebylo snad jediného média, které by o této události neinformovalo.  A najednou se snad všichni začali ptát: kdeže vlastně tohle město leží? Jasno tehdy neměla ani televize Nova, která ve zprávách uvedla, že Lanškroun je město někde u Šumperka. Lanškrounské to pořádně naštvalo a bývalý ředitel Novy Vladimír Železný se jim dokonce z televizní obrazovky omluvil.

Mockrát znělo: jsme rádi, že tě tu máme

Zbigniew Czendlik však samozřejmě nemá pouze příznivce, kteří jeho práci oceňují. Najdou se i tací, kdo kritizují jeho „světskost", vadí jim třeba to, že se moderně obléká, hraje golf,   vystupuje v zábavných pořadech, přijímá pozvání celebrit na nejrůznější akce. „Lidé takoví prostě jsou, vím, že se nemohu líbit všem. Tak to ale na světě chodí, nemohu se na ně zlobit," říká farář.

Lanškrounský farář Zbigniew Czendlik slavil padesátiny.

Ovšem těch, kdo mají „svého" faráře upřímně rádi, je nekonečná řada. Dokázala to právě páteční narozeninová party, na kterou je „Zibi" pozval. Na farní zahradu mohlo v průběhu podvečera a večera přijít kolem dvou set padesáti gratulantů, přicházeli mladí i staří, rodiče s dětmi, kolegové duchovní, přátelé. Vládla velmi příjemná neoficiální nálada. „Jsme rádi, Zbigniewe, že tě tu máme," znělo opakovaně. „Zibi", často i dojatý, nestačil děkovat. „Mám radost, že tolik lidí přišlo, jsem jim za to upřímně vděčný, opravdu si toho moc vážím," svěřuje se.

I oslavy pomohou dobrým věcem

Jak čerstvý padesátník prozradil, chtěl by, aby po oslavách jeho jubilea zbyl nějaký hezký dárek pro druhé. „Součástí mých oslav jsou i dva benefiční golfové turnaje a jedno party v Praze. Pozval  jsem řadu osobností a poprosil je o podporu mého záměru pořídit  nový mobiliář pro žichlínský kostel. A chci podpořit i projekt na pomoc starým nemohoucím knězům. V tuto chvíli jsem vlastně stále ještě na začátku všeho slavení a na účtu farnosti už  ´přistálo´ přes tři sta tisíc korun. To je fantastické. A je to další věc, které si nesmírně vážím. Toho, že mi dají důvěru, považují můj projekt za dobrý a podpoří ho," uzavírá „Zibi".