Při bližším zkoumání ale člověk zjistí, že počet lidí, kteří se přejí na Hradě změnu je skutečně veliký. Nepostupující kandidáti Pavel Fischer, Michal Horáček a Marek Hilšer dokázali přesvědčit bezmála jeden a půl milionu voličů, u kterých nelze předpokládat, že by ve druhém kole houfně podpořili Miloše Zemana.

Že stávající strategie tak úplně nefunguje, si ještě před sečtením všech hlasů uvědomil i prezident, který se před druhým kolem rozhodl jít s Drahošem do dvou televizních debat, přestože ještě před pár dny svou přítomnost v klasické předvolební kampani odmítal. Zeman totiž musí během 14 dnů mobilizovat své voliče, protože kdyby konstalace lidí, kteří vyrazí hlasovat, zůstala stejná, znamenalo by to patrně změnu na postu hlavy státu.

Otázkou je, jaké zbraně Zeman proti Drahošovi, strategicky vystupujícímu pokud možno bezkonfliktně, použije. Jako nejpravděpodobnější se jeví využití antiimigračních nálad české společnosti. Zeman dlouhodobě vystupuje jako velký „islamobijec“, v čemž mu Drahoš nebude moci konkurovat, aniž by ztratil svou pečlivě budovanou image „slušňáka“.

Byla by ovšem škoda, aby prezidentské volby rozhodovali na českém území nepřítomní uprchlíci.