Odjezd z Olomouce vypadá tak slibně. Elitní vlak z rodiny InterCity přijíždí k peronu přesně na čas. Jízdenku kontroluje mladý průvodčí a se stydlivým úsměvem na rtech rovnou rozdává finanční kompenzaci za nefunkční wi-fi. Nezvykle přátelsky nás zdraví i slečna táhnoucí uličkou otlučený vozík s kávou v termoskách a baleným občerstvením. Hlášení v chraplajících amplionech o spadnutém trakčním vedení u České Třebové však najednou mění den k nepoznání.

Padesátník v tričku vedle na sedadle utrousí jen: „To je v pytli. Dnešek skončil.“ Má pravdu. V mžiku má asi dvacítka lidí cestujících se mnou ve vagonu telefony v rukou a píší zprávy, telefonují. Někteří do práce, jiní příbuzným. Signál ale také není nic moc. Ono se v poli před Českou Třebovou asi ani není čemu divit.

Naproti mně sedí dvě dámy ve středních letech, baví se spolu anglicky. Z útržků rozhovoru chápu, že spěchají na letiště, míří na služební cestu. Jedna je evidentně Češka, druhá cizinka. Ta se podle grimasy v obličeji nestačí divit. A to ji v následujících společně strávených hodinách čeká ještě mnoho překvapení.

close Cestování zpožděným vlakem, 24. června 2024 info Zdroj: Deník/Martin Nevyjel zoom_in Cestování zpožděným vlakem, 24. června 2024 Na co mají cestující v takových situacích nárok?

Cestující mají nárok na kompenzace. Ty se odvíjejí přímo od délky zpoždění vlaku. Přesné výše upravuje evropská směrnice.

Pokud má vlak zpoždění od 60 do 120 minut, může cestující požadovat odškodné ve výši 25 procent ceny jízdenky. U zpoždění přesahujícího 120 minut se jedná o kompenzaci ve výši 50 procent. Odškodné musí dopravce vyplatit do jednoho měsíce od podání žádosti, a to ve formě poukázek nebo jiných služeb. Na žádost jej musí vyplatit v penězích.

„Je-li zpoždění při příjezdu nebo odjezdu delší než 60 minut, měl by vám dopravce nabídnout i bezplatné občerstvení úměrné čekací době, pokud je k dispozici. Dále máte nárok na hotelové nebo jiné ubytování a přepravu mezi železniční stanicí a místem ubytování, pokud je nutný pobyt na jednu nebo více nocí, je-li to v daném místě možné. Pokud vlak uvízl na trati, můžete požadovat přepravu z vlaku do náhradní výchozí stanice nebo do cílové stanice, opět pokud je to možné,“ vysvětlila už dříve Deníku ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hrubešová.

Výše popsané je minimálně nařízený základ. Jednotliví dopravci pak mají kompenzace ještě různě upraveny. Například pro České dráhy platí, že pokud je jízdenka v minimální hodnotě 180 korun zakoupena přes aplikaci Můj vlak a spoj má zpoždění více než 60 minut, cestující nemusí o nic žádat - část jízdného se mu vrátí automaticky.

Poprvé se trochu zastydím, když Češka vysvětluje kamarádce, že ve vlaku nefunguje internet, kterým se souprava pyšní na mnoha nápisech. Podruhé je mi mírně trapně, když cizinka dostává kompenzaci za nefunkční wi-fi ve výši 30 korun. Žena jen těžce chápe, Češka marně hledá slova. Poukaz, který mladý průvodčí tiskne z terminálu se totiž vztahuje na občerstvení z vozíku taženého usměvavou slečnou. Bohužel, už zpola vyjedeného.

Zkušenější z nás okamžitě po nahlášení problému na trati udělali u usměvavé „servírky“ velkou objednávku. „Už mám jen takovouto kávu ze sáčku. Ta není nic moc,“ odpovídá padesátníkovi vedle mne na jeho dotaz, zda je ještě kafe. „Přesně na tu mám chuť,“ odpovídá jí pán a soucitně se na ni usmívá.

Voucher jako kompenzace

To už dvojice dam mířících na letiště žhaví spojení. Nejdříve do firmy, která jim zajišťovala letenky. Zkouší zjistit, co dělat, kdyby náhodou nestihly odlet. Pak další hovor, ještě jeden a už mluví s někým z letiště. A to do oběda zopakují ještě několikrát. Kolem poledne už nevolají. Letadlo už prostě vzdávají. I přesto, že už jedeme. Bohužel, jen do České Třebové, kde zase stojíme. Před námi je totiž „miliarda vlaků“, jak nám sděluje palubní personál.

Mladý průvodčí všem nabízí tisk dalšího voucheru na kompenzaci. Postupně děkujeme a odmítáme. Dámám se svižnou angličtinou snaží vysvětlit, že jim vytiskne potvrzení o zpoždění vlaku, s kterým pak mohou uplatnit náhrady za dopravní komplikace.

Kousek před Pardubicemi se vrací milá slečna, nyní už bez vozíku, ale s pochopením v očích a rozdává nám bonusovou Matonku v plastu. A už zase jedeme. Vyrážíme směr Pardubice. A zlepšuje se i signál. Všichni máme mobily v rukou. Mezi telefonáty mužů v košilích a kravatách, kteří zoufale ruší i odpolední porady ve svých firmách, zazní hlas s chraplajícího amplionu: „Předpokládaný příjezd na hlavní nádraží v Praze je 12:18 minut.“

250 kilometrů dlouhá cesta z Olomouce do Prahy běžně trvá dvě a půl hodiny. My jsme vyjížděli v 7.11. Ještě v 12:45 jsme byli na trati.