Tak jsem vlastně docela rád, že zase přituhlo. A že louže, které ještě po oblevě zbyly, zamrzají. Ty louže mi v minulých dnech opravdu vadily, někdy doslova pily krev – i když jsem jinak oteplení vítal, protože se strašně těším na jaro. Ovšem při kvalitě chodníků, komunikací i kanalizace v místě, kde bydlím, si lidé při tání sněhu, kterého bylo všude opravdu hodně, vody fakt užili. Nedosti tomu. Už tak svízelné kličkováni mezi loužemi či brodění se skrz vodní plochy jim mnohdy ještě „zpříjemňovali“ někteří řidiči…

Osobně bych chtěl „poděkovat“ jednomu z nich. Kráčejíc před pár dny na zkoušku hudební party, do níž tak nějak náležím, jsem musel překonat parkoviště u ústeckého „výzkumáku“. To vypadalo bez jakéhokoli přehánění jako malé moře lemované poměrně vysokými mantinely z mokrého sněhu a zaparkovanými auty.

Ve chvíli, kdy jsem „moře“ opatrným broděním zdolával (a nebyl jsem sám), jeden ze zaparkovaných vozů zprudka vyjel a vydal se vodou kolem nás. Řidič černé oktávky combi (nebo to byl SuperB?) musel vidět mohutné gejzíry vody, které stříkaly kolem jeho „fára“. Musel vidět i nás. Ovšem kašlal na to… Nemám nic proti sprchám, ale být od hlavy až k patě řádně ošplíchnut špinavou vodou, to mě moc nebere. Nechápal jsem. Muselo to opravdu být? Nemuselo! To by jen v sobě pan řidič musel mít trochu ohleduplnosti… Takže „pěkně děkuju“…