Romain Rolland napsal román s tímto názvem v roce 1919 a dnes se člověk, zakopávaje o vykuky všeho druhu, nad titulem spíše pousměje. Možná neprávem… Jeden příklad za všechny:
Minulý pátek jsem jako obvykle uháněl s balíkem novin od trafiky do naší redakce. Ráno vyřídit dva tři telefonáty a začít psát, jenže ouha! Kde je mobil? Vždyť ho mívám v kapse kabátu! Kde je mobil? Ani na stole, v brašně od notebooku, prostě nikde!

Nastává zděšení, kolegové telefonují, stařičká nokia sice zvoní, ale neznámo kde. „Prima, šest set kontaktů v pr… a víkend zkaženej,“ říkám si v tu chvíli. Kafe, napočítat do deseti, vynadat si do idiotů, sbohem mobile a pracovní den pokračuje.

Když v tu chvíli začne vyhrávat mobil kolegyně, z něhož jsme hledali mého miláčka. Rychlostí zvuku beru hovor a na druhé straně zazní spásná věta: „Našel jsem váš mobil, asi vám vypadl na chodník u Křibu. Stavte se u LDM a rychle, máte slabou baterku.“

Se sporťačkou neprodleně míříme na druhý konec Třebové (proč můžeme jet jenom předpisových padesát a ještě minutu čekat na semaforech?!), kde už na parkovišti čeká usměvavý pán s nokií v ruce. Nabízenou odměnu s díky odmítá, tak mu alespoň slibuji poděkování v novinách. Tímto bych rád učinil slibu zadost.

Mým rollandovským dobrým člověkem je pan Jan Skalický z Rybníka, manžel sympatické trafikantky, k níž pátek co pátek chodím pro balík novin. A já mu tímto děkuji za sebe i svou děravou hlavu…