Odkud začít, milí čtenáři? Tak tedy, těžko popsat pocity, s nimiž jsem minulý týden vstupoval do areálu ústeckoorlického gymnázia, jež tak důvěrně znám z dob středoškolských studií. Něco málo se přeci jen změnilo, alespoň na dva dny: pod stromy se pásly dvě velké krávy a opodál seděla přibližně desítka mužů s vyholenými hlavami. Protože je doplňovaly, alespoň pro oko Čecha, exoticky oděné dívky, bylo zřejmé, že o nějaký krajně pravý sraz, podobný tomu nedávnému ve Svitavách, se v tomto případě nejedná.

Hnutí Hare Krišna představuje pro průměrného maloměšťáka, mezi něž se řadím, jednu velkou neznámou. Nebýt již zesnulého „brouka“ George Harrisona, ani nevím, že taková organizace vůbec existuje. Pročež jsem kolem půl třetí, kdy byl domluven rozhovor s vedoucím mírové výpravy Petrem Nedbalem, netušil, do čeho vlastně lezu. Holohlavé osazenstvo se chovalo nečekaně vlídně, dostal jsem i nabídku „decentní“ kadeřnické úpravy vlastní máničky žiletkou, jíž jsem s díky odmítl.
Uplynulo deset minut, dvacet, půl hodiny, tři čtvrtě a Muni Priya dás (Petr Nedbal) nikde. Nervózní pohled na hodinky, skoro čtyři, už jsem měl být pryč! A náhle dotyčný přichází volným krokem a začíná odpolední rozmluva. Co na ní bylo zvláštní? Především to, že pan Nedbal ze mne alespoň na moment vygumoval příslovečnou uspěchanost, nutnost se za něčím hnát, takže nakonec došlo i na společný indický oběd o několika chodech (vynikající!) a s krišnovci jsem se loučil o víc jak hodinu později, než bylo plánováno, a ve velmi uvolněné atmosféře.

Zvláštní kolorit setkání doplnili dlaždiči ostošest pracující na sousední zóně Kociánka bez náznaku oddychu. Plot jako by symbolicky odděloval dva naprosto odlišné světy. Jeden z nich počítá každou minutu, zatímco druhý si s časem příliš hlavu neláme…

Nevšední odpoledne mi přineslo poznatek, že náš život mohou kolikrát obohatit lidé smýšlející zcela jinak. I u nich lze najít poučení. Pokud byste stáli o zkušenost podobnou té mé, máte šanci ještě do 7. srpna, kdy mírový pochod Padayatra navštíví Damníkov, poslední štaci v našem regionu. A že krišnovce nepoznáte? Bez obav, milí čtenáři, pestrobarevný průvod s přemírou tance a zpěvu lze jen těžko s jiným zaměnit.