V posledních dnech nás vedra pořádně potrápila a v tom kontextu jsem dostal zajímavé otázky: Proč je někde v horkých letních měsících při prohlídce kostelů vyžadováno, aby bylo zahalené celé tělo? Copak by mohlo Boha urazit to, co sám stvořil?
Než odpovím, podělím se s vámi o jedno mé faux pas. Před pár lety jsem byl na karlovarském filmovém festivalu. Mimo jiné jsem dostal pozvánku na koktejl, který se konal na Mlýnské kolonádě. Úbor nebyl na pozvánce předepsán. Dlouho jsem přemýšlel, co na sebe. Rozhodl jsem se pro neformální variantu: rifle, tmavá košile a světlemodré sako.Už když jsem se blížil k určenému místu, pozoroval jsem, že se bude jednat o velkolepou společenskou akci. Červený koberec a hostesky se šampaňským to naznačovaly. Vedle mne procházeli pánové v tmavých oblecích, dámy v róbách. Když jsem došel na místo, slavnostní a noblesní atmosféra by se dala „krájet". Spoustu vynikajícího jídla, skvělý kulturní program, samé osobnosti. Jen já jsem se cítil čím dál hůř. Uvědomil jsem si, že můj „outfit" je úplně mimo, nekoresponduje s prostředím. Měl jsem pocit, že se na mě všichni dívají a v duchu se ptají: Co ten tady dělá?! Po půlhodině jsem se otočil na podpatcích a zmizel. Až na ulici mezi procházejícími se davy jsem si mohl oddechnout a začal jsem se ve svém neformálním oblečení opět cítit dobře.
A teď konkrétně k otázce. Pánu Bohu je úplně jedno, co nosíme, do čeho se oblékáme. To určuje konvence, určitá nepsaná společenská dohoda. Kdybych dodržel tuto konvenci, tak bych se na zmiňovaném večírku dobře bavil. Svou neznalostí pravidel společenského oblékání jsem si ten večírek pokazil sám. Nepokazili mi ho mí hostitelé. Konvence nám doporučuje i určitý způsob oblékání do kostela, podobně jako do opery nebo na dostihy. Konvence ale není zákonem, je omezena časem a dobou. Není příliš dávnou minulostí, kdy nebylo přípustné, aby ženy navštěvovaly kostel v kalhotách, i když mimo kostel to už bylo běžné. Tato konvence se během let změnila a dnes už si na ni nikdo nepamatuje. Kdo by se nad ženou v kalhotách v kostele pohoršoval? Přijde snad také doba, že i nad odhalenými ženskými rameny se v kostele nebude nikdo pohoršovat. V Lanškrouně se už dnes snad nikdo pohoršovat nebude, ale až pojedete na dovolenou do Itálie nebo Polska a budete chtít do kostela, doporučil bych řídit se místními zvyklostmi.
My, katolíci, totiž potřebujeme ještě trošku morálně vyzrát. Zahalováním odhalujeme svoji slabost, že se nedokážeme čistě podívat na ženu s hlubším dekoltem. Zahalením se bráníme před nečistými myšlenkami. A proto, milí nevěřící, prosím o pochopení naší slabosti.
ZBIGNIEW CZENDLIK