S potěšením registruji, že polsko-české kontakty se už neomezují jen na příhraniční tržnice. Mnoho českých měst a obcí má partnery na polské straně. Dochází k výměnám různých cílových  skupin a tak i k lepšímu poznávání se a sbližování. Možná je to jen náhoda, ale v každém případě pro mne mimořádně milá, a to, že film Andrzeje Wajdy „Walesa – člověk naděje" zahajoval Febiofest, tentýž film, ale v režisérském střihu, pak bude mít světovou premiéru na filmovém festivalu v Karlových Varech za účasti Lecha Walesy. A dnes začínající Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež ve Zlíně je věnován polské kinematografii a zahájí ho polský film Anny Wieczur-Bluszcz „Být jako Kazimierz Deyna". A tak mě napadlo, že by v tomto kontextu nebyla na škodu krátká lekce polštiny.
V polském frazeologickém slovníku najdeme dva zajímavé  frazeologismy, které nás tak trochu spojují i po jazykové stránce. První ustálené spojení slov zní „český film". Poláci, aby vyjádřili určitou nepřehlednost nebo nesrozumitelnost nějaké situace, často tuto frázi používají ve znění „je to jako v českém filmu: nikdo nic neví." Češi by řekli „španělská vesnice". Toto rčení pochází z doby po druhé světové válce, kdy byla v polských kinech promítána mezi Poláky velmi oblíbená a úspěšná komedie Josefa Macha z roku 1947 „Nikdo nic neví". Film se tak zalíbil, že krátce nato věta „nikdo nic neví neboli český film" zdomácněla a stala se součástí polského slovníku. Tento frazeologismus vůbec nehodnotí kvalitu českých filmů, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale rčení „český film"  navazuje přímo na samotný titul filmu.
Druhým frazeologismem je „česká chyba". Jedná se o takzvaný „překlep", kdy během rychlého psaní na klávesnici přehodíme pořadí písmen nebo čísel. Například místo roku 2014 napíšeme 2041. Etymologie tohoto rčení je záhadnější než u „českého filmu". Jednou z teorií je, že mnoho českých slov připomíná polská slova, ve kterých jakoby někdo popřehazoval písmenka. Pro ilustraci například: „kapr – karp". Jiná teorie poukazuje na psaní  a čtení číslic v češtině od 21 nahoru. V případě zmiňovaného čísla můžeme říct, že je to dvacet jedna, ale také jednadvacet. A pak, když to číslo zapisujeme, se lehce může stát,  že přehodíme čísla a jednadvacet napíšeme jako 12. Rodilým Čechům se to určitě nestane, ale mně se tato „česká chyba" stala mnohokrát.
Doufám,  že se do této krátké lekce polského jazyka žádná „česká chyba" nedostala a tento fejetonek pro vás není jako „český film: nikdo nic neví". ZBIGNIEW CZENDLIK