Zaměstnanci čelí vysoké zátěži, říká ředitel záchranky o roku s covidem

Zvýšil se kvůli covidu-19 výrazně počet výjezdů záchranné služby v Pardubickém kraji?
Trendem posledních let je, že každý rok počet výjezdů narůstá. Máme nejčerstvější data za loňský rok a v absolutním počtu jsme se pohybovali na stejném čísle jako předloni. Nicméně, kvůli všem opatřením a pravidlům při ošetřování pacientů s covidem výjezd trval několikanásobně déle než před covidem. Zaměstnanci se museli chránit, řádně se obléci, a tím se výjezd prodlužoval. Po návratu, když jsme pacienta předali v nemocnici, muselo vozidlo projít důkladnou dezinfekcí, což opět výjezd prodlužuje. Zátěž zaměstnanců je enormně vyšší.

Jak zpětně hodnotíte rok 2020, kdy nám do životů vstoupil koronavir?
Na jaře nebyly ochranné prostředky, nebyly k dispozici pokyny, ale naštěstí nebylo tolik pacientů. Zpětně to hodnotíme jako dobré cvičení, při němž jsme si vytvořili naše provozní postupy a předpisy tak, abychom – až budeme mít pacientů více – uměli zareagovat. To se povedlo, od prázdnin jsme do toho spadli znovu a převážet pacienta s covidem už nám nepřišlo jako něco neobvyklého. Nové postupy při používání ochranných prostředků se postupně staly rutinou. Nicméně výjezdy jsou časově náročnější, prodleva mezi zásahy se zkrátila a záchranář už má při své dvanáctihodinové směně jen minimum prostoru pro odpočinek, oddechnutí.

O zneužívání tísňových linek se mluví už léta. Je kvůli koronaviru situace horší?
Na jaře nám vzrostl počet volání na tísňovou linku o polovinu, v březnu a dubnu už byla situace extrémní a my jsme posilovali i počet zaměstnanců na zdravotnickém operačním středisku tak, abychom byli schopni všechny ty hovory zvládnout. I dnes někdy ve finále zjistíme, že zásah záchranky nebyl nutný, tenhle nešvar tady prostě je a bude ve stejné míře. Na podzim jsme se začali setkávat s tím, že nám lidé zamlčovali, že mají nařízenou karanténu nebo jsou covid pozitivní. Někdy se to posádky dozvěděly až na místě, musely se vrátit, přiobléci, a pokud už byl pacient ve vážném stavu, zásah nebyl jak pro něj, tak pro nás jednoduchý. Nestává se to každodenně a při každém výjezdu, většina pacientů a jejich okolí s námi spolupracuje velmi dobře, ale vždycky se najde nějaké procento těch, kteří prostě spolupracovat nechtějí.

Zdravotnická zařízení se potýkají s nedostatkem personálu. Je pro vás problém se vyrovnat s výpadkem lidí, kteří museli do karantény nebo izolace?
Na jaře jsme si ve spolupráci s hygienickou stanicí vytvořili určitý nepodkročitelný standard, jakým způsobem se budeme chránit při každém výjezdu pro pacienta, takže nám do karantény padalo velmi málo zaměstnanců. V karanténě nebo v izolaci v jeden čas nebylo více než deset nebo patnáct procent zaměstnanců. V případech, kdy to bylo možné, jsme po dohodě s krajskou hygienickou stanicí využívali statutu práce v karanténě, takže naši lidé mohli pracovat dál za zpřísněných epidemiologických podmínek vůči kolegům a pacientům. Za celou dobu trvání pandemie jsme neomezovali péči. Byli jsme jedni z mála ve zdravotnictví, kteří udrželi její objem takový jako mimo dobu pandemie. Podařilo se nám to zvládnout i díky postoji našich zaměstnanců, kteří se zbytečně nevystavovali riziku ve svém soukromém životě. Při dodržení všech stanovených podmínek a postupů je pro ně riziko nákazy od pacientů minimální. Kolegům jsem poděkoval, že jsou vůči ostatním ohleduplní a ve svém soukromí disciplinovaní.

Záchranáři se stěhují do nové výjezdové stanice ve Vysokém Mýtě. Jaké další plány máte, co se týče vašeho zázemí?
Máme rozestavěnou novou výjezdovou základnu na Seči, kde zatím fungujeme v omezené míře v pronajatých prostorách budovy hasičského záchranného sboru. Pravděpodobně od prázdnin by se zde provoz rozšířil na nepřetržitý. Nová základna vznikne i v objektu nově budované nemocnice následné péče v Moravské Třebové. Realizována by měla být do dvou let. Další nová základna je v plánu v Litomyšli, kde nyní sídlíme v budově hasičů. S městem jsme se již dohodli, stát by měla na výpadovce směrem na Svitavy. Máme připravenou i studii pro novou výjezdovou základnu ve Svitavách, kde bychom byli blízko severojižního obchvatu. Historicky jsou naše sídla vázaná spíš na nemocnice, které leží uprostřed města. Je poměrně dost důležité, aby pro nás byl dostupný nejen střed města, ale i okolní region. Doprava houstne a naše prodírání se skrz město do okrajových částí nebo ven je někdy svízelné, v ranních a odpoledních špičkách až nebezpečné. Máme i další cíle, ale ty už jsou spíše střednědobé. Řešíme například situaci v Pardubicích, kde bychom měli rádi pro západní části pardubického regionu ještě jednu základnu.