Ústí nad Orlicí – Květen je maturitním obdobím. Ty letošní „zkoušky dospělosti" zviditelnila diskuze kolem didaktického testu z českého jazyka, v němž studenty zaskočila otázka týkající se biblického Jidáše. O maturitách jsme hovořili s učitelem češtiny a dějepisu na ústecké Střední škole uměleckoprůmyslové Janem Pokorným.

Jak hodnotíte úroveň letošních státních maturit?
U státních maturit je každoroční bolestí matematika, a to se ukázalo i letos, takže bude reálně až třetina neúspěšných. V českém jazyce byly spory ohledně didaktického testu, domnívám se však, že maturanti, kteří chtějí mít vysvědčení, by měli takovýto test zvládnout, i když ne třeba výborně. Úroveň testů z cizího jazyka nejsem schopen zhodnotit.

Studenti již mají za sebou písemné testy. Co říkáte na tuto část letošní maturitní zkoušky?
Každý třídní učitel by měl asi hodnotit zvlášť. Já mohu říci, že jsem u svých svěřenců spokojen – z osmnácti jich zvládlo písemné testy šestnáct. Jedno děvče neprospělo z matematiky a druhé z didaktického testu v angličtině. Domnívám se, že výsledky naší školy jako celku jsou velmi slušné. Ti, kdo procento zhoršují, jsou opakující, bohužel jejich výsledky jsou zpravidla slabší.

Na sociálních sítích se po didaktickém testu z českého jazyka hojně rozmnožila kauza „Jidáš". Mohl byste ji trochu přiblížit?
Český národ si rád stěžuje a středoškoláci v tomto ohledu nad jiné vynikají. Já jsem se snažil ve třídách, kde učím literaturu, vysvětlit, že základní ponětí o Bibli by prostě středoškolák mít měl. Stejně jako by měl vědět, co to je korán, případně, že byl nějaký Buddha. Neznat Jidáše jako symbol zrady, to navíc není jen otázka Bible, to je otázka základního vzdělání.

Vím, že většina letošních maturantů ústeckoorlické „umprumky" jsou vaši svěřenci. Myslíte, že jsou na tuto zkoušku dospělosti připraveni?
Jde o to, co přípravou myslíte. V českém jazyce jsem se je snažil připravit dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jejich úroveň se pochopitelně liší. Někdo by měl maturitu zvládnout levou zadní, pro jiného je samotné složení zkoušek velikým úspěchem. Řeknu to ještě jinak. Jedna věc je, jak je připravím já. Druhá pak, jak půjdou maturanti „štěstíčku" naproti. Věřím, že většina je připravena dobře.

Letos jste opravoval okolo šedesáti slohových prací. Vaše pocity? Narazil jste na nějakou perličku?
Naučil jsem se týden nespat. Samotné opravování je velmi vysilující záležitost. Neméně náročné je pak zadávání prací do systému Certis, protože my dnes potřebujeme od každého papíru kopie, abychom se náhodou nenudili. A pocity z prací? Není mnoho textů, k nimž bych se chtěl ve svém volném čase vracet. Většina slohů byla spíše průměrných. Na druhou stranu cílem studentů bylo především písemnou zkouškou projít.
Pokud chcete nějakou veselou hlášku, tak úsměvných bych napočítal víc. Části svých studentů jsem například doporučoval nepsat úvahu, když jim uvažování není vlastní. Jedno děvče v tématu o nesmrtelnosti uvedlo, že je hrdé na to, že umře, ale prý si chce užít alespoň rok důchodu. A podobných perel bylo více.

Máte za sebou první týden ústních maturit. Jak to zatím na Střední škole uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí vypadá?
Po prvním týdnu jsme s kolegy, alespoň myslím, vcelku spokojeni. Pocity jsou asi takové, že když vedete svoji první třídu k maturitě – letošní maturanti jsou v této škole stejně dlouho jako já – tak je to svým způsobem maturita i pro vás. Z osmnácti žáků mé třídy obstálo čtrnáct, výkony některých byly skutečně vynikající. Čtyři neúspěšní jistě dobře vědí, proč si některou ze společných nebo profilových zkoušek na podzim zopakují.

A nakonec, máte nějakou vtipnou maturitní historku? Klidně i z minulosti…
Má osobní maturita by byla na knihu, mimo jiné proto, že jsem ji skládal v jedné skupině s kdysi špičkovým fotbalistou a nyní úspěšným podnikatelem Jirkou Faltysem. A musím říct, že každá jeho zkouška byla plná neskutečných hlášek. Vzpomínám si, že na angličtinu se vyzbrojil pouze větami: „I play football" a pak ještě „I play poker". Jelikož si ovšem vytáhl otázku „Sport in my life", tak s těmito dvěma větami zkoušku udělal. Poté si také pamatuji takovou tu klasiku, že z dvaceti otázek neumíte jednu jedinou, již si později vyberete. U mě to bylo Rusko v zeměpise.
Martin Synek,  student SŠUP Ústí nad Orlicí