V kempu U Zámečku bylo o víkendu živo. Navzdory mrazivému počasí a sněhové pokrývce se tady objevila desítka stanů. Dostaveníčko si tu podruhé dali příznivci zimního táboření.

Dosud se scházeli na Kozlovském kopci u České Třebové. Pak se akce musela přestěhovat. Azyl našli táborníci v Záměli. „Na Kozlově už to bylo známé. Chtěl jsem to trošku změnit a navíc to tam bylo finančně neúnosné,“ vysvětluje pořadatel akce František Uma. Ten strávil ve stanu na sněhu tři noci za sebou. „Akce začala v pátek. Já jsem tady byl už od čtvrtka, abych vše připravil. Krásně bylo v sobotu ráno. Minus sedmnáct stupňů Celsia. To bylo příjemné,“ pochvaloval si organizátor akce počasí.

Pro nocování na zhruba 30 centimetrech sněhu se rozhodlo šestnáct účastníků. Většinou spali ve stanech po dvou a nechyběli mezi nimi ani ženy. Příkladem jsou manželé Otakar a Zdeňka z Horní Datyně na Ostravsku. Jezdí spolu na podobné akce už několik let. A jak se k takové disciplíně člověk dostane? „Asi zblbne,“ komentuje s úsměvem Otakar. S manželkou se na zimní táboření dali mimo jiné i proto, že v jejich obci se taková akce pořádala každý rok. Láska ke stanování v mrazu jim vydržela už přes dvacet let. „Já jsem z vesnice. Byla jsem vždycky zvyklá být hodně venku, takže mně zima nevadí,“ usmívá se Zdeňka. Její manžel Otakar staví u stanu vždy malý křížek s fotografií svého kamaráda. „To byl Lumír Kolč, výborný člověk. fajn parťák. Nedožil se ani pětapadesáti let. Na takové lidi se nezapomíná,“ říkal se slzami v očích, když v neděli ráno balil stan a do batohu ukládal i fotografii zemřelého přítele.

Všichni účastníci spali pod stanem. Pod širou oblohou nenocoval nikdo. „Letos nedorazil Láďa Žáků, který spává jen pod plachtou nataženou mezi kolíky na vystýlce z větviček. My už jsme pohodlní, tak spíme ve stanu,“ vysvětluje František Uma. Podle něj je základem kvalitní spacák, ve kterém se spí s minimem oblečení. Nutností jsou tři karimatky, aby člověk neprochladl od země. Žádoucí je i střídmost v konzumaci alkoholu. „Každý přiveze nějaký ten vzorek na okoštování, sice zahřeje, ale je to zrádné. Člověk pak snáz prochladne,“ varuje Uma, který pro táborníky zajistil dostatek teplého čaje. A přidává radu: „Člověk se musí obracet přes břicho. Ne na záda. Protože jak je ojíněný kraj spacáku, při překlopení na záda všechno napadá za krk.“
Další zimní táboření by se v kempu U Zámečku mělo konat opět za rok. Do té doby stihnou táborníci ještě řadu dalších akcí. Ti zkušení absolvují i na 12 podobných setkání za sezonu.

Martin Karlí