Švýcarské žáby, ty se mají. Silnice zdolávají při cestě za pářením podchody, které jsou na konci osvětlené. Také českým ropuchám a dalším obojživelníkům svítá naděje, že se podchodů dočkají. Díky aktivitě českotřebovské základní organizace Českého svazu ochránců přírody Podorlicko a dobrovolníků jich už několik let nekončí většina pod koly aut projíždějících po komunikacích v okolí přívratských rybníků. Zábrany, letos v délce 1800 metrů, se sběrnými nádobami je chrání. Jinak by jich podle odhadu Věry Malátkové pod koly aut skončilo až 80 procent.

Jdou neomylně

Anička uhání s kbelíkem po poli, nedočkavě nahlíží do nádob v sektoru označeném číslem 4. „Nic, tady taky nic, hurá, tady je žába!“ vesele jásá sedmiletá školačka. Nakonec přináší ona, její bráška Vojta, který má o ropuchách velmi slušné vědomosti, i táta Martin Kuchař z Ústí nad Orlicí k rybníku pět žab. V neděli přijeli poprvé jako dobrovolníci. O víkendu v noci mrzlo, proto v rybníku nakonec skončilo jen 47 žab. Až se oteplí, budou jich denně stovky, možná tisíce. Do Přívratu, konkrétně rodných rybníků, žáby neomylně táhne rozmnožovací pud. V neděli to byly jen ropuchy. „Žije tu i blatnice skvrnitá, přísně ohrožený druh,“ dodává Věra Malátková.

Zase ty peníze…

„S největší pravděpodobností začneme shánět peníze na to, abychom v jednom úseku mohli vybudovat trvalé zábrany. Tady na Presích by se navíc dala vybudovat záchytná tůňka. Bylo by to moc dobré, protože v tomto úseku nemůžou být zábrany,“ prozradila Věra Malátková a dodala další novinky: „V sektoru dvě máme očíslovaný každý sběrný kbelík a počítáme žáby z každého zvlášť. Mělo by se zjistit, kudy nejvíce táhnou – kvůli budování podchodů. Jeden tam teoreticky je. Kdyby se to povedlo a osvědčilo, šlo by to i v sektoru 4. Kdybychom navíc v době tahu na noc zavírali místní komunikaci mezi Zacharovcem a Řetovou, v budoucnu bychom tu obojživelníky nemuseli sbírat.“