Studený oběd, zima, tma. „Teprve při několika hodinách bez elektřiny si člověk uvědomí, jak je bez ní nemožný. Už jen to, když jdete na WC a automaticky plácnete do vypínače,“ říká Jana, matka tříletého syna z vesnice nedaleko České Třebové.

V neděli strávila s dítětem téměř deset nekonečných hodin bez elektřiny. Sice s takovou situací počítali, ale rozhodila je. „S malým dítětem je všechno jinak. Honzík za námi chodil jako ocásek, po tmě se bál. Už v noci byl syn neklidný,“ dodává Jana.

Oběd uvařila mladá žena na vařiči s plynovou bombou, doma ale zatopit moc nešlo, bez elektřiny by se kotel rychle přetopil. Čekali do nedělní noci, jestli elektřinu zapnou. Marně. Teprve v pondělí odpoledne si mohli doma posvítit a normálně ohřát jídlo.

Až do pondělního odpoledne zůstal bez elektřiny také Člupek. Světla tady zhasla v neděli okolo deváté hodiny ráno a do včerejšího dne to tak zůstalo. „Měli jsme v neděli na hlídání děti od bratra, takže jsme zatopili opatrně v kotli, aby se dům vyfoukaný větrem trochu vyhřál. Velkou výhodou jsou plátová kamna, takže jídlo a vodu jsme uvařili na nich,“ popisuje Jitka Rösslerová.

Na výpadky elektrické energie je ve vsi zvyklá. „Občas, když tady víc foukne, tak vypnou proud,“ dodává. Na vypnutí proudu se proto připravila už v sobotu, kdy pro jistotu nabila mobilní telefon i notebook. Jenže v pondělí baterie už docházely. „Mrazák naštěstí i po 26 hodinách bez elektrického proudu drží,“ podotýká Jitka Rösslerová.

V neděli večer musela jít na noční směnu do Zemědělského družstva ve Sloupnici. Měla strach. Nakonec se ukázalo, že zbytečně. „Za světla čelovky přišla v noci na svět tři telátka,“ uzavírá žena. Elektřinu jí doma na Člupku pustili až téměř po třiceti hodinách.