To vše je už ale minulost, poslední tečku za vařením piva ve velkém na Orlickoústecku udělalo před pár lety uzavření a následně zbourání pivovaru v Lanškrouně. Jediným pivovarem u nás je tak malý, téměř rodinný pivovar Kanec v Žamberku. Zde se ale o nějakém větším vaření piva hovořit nedá, i když je to v mnoha ohledech pivovar sympatický.

Na „čepech“ často „jedenáctky“

O nějakém patriotismu konzumentů piva, kteří nenechají dopustit na ten „svůj domácí pivovárek“, se tedy příliš hovořit nedá. Zajímavá je pak spíš malá sonda do toho, co, kde a proč u nás příznivci zlatavého moku pijí.

Spisovatel Bohumil Hrabal psával o lahodné „desítečce“, pokud se ale dnes poptáte po hospodách, pivnicích a restauracích, bývá spíše výjimkou (občas narazíte na Gambrinus). Na mnoha „čepech“ ji v posledních letech vytlačily „silnější“, a přitom relativně stále cenově přijatelné „jedenáctky“. V mnoha místech našeho regionu si v tomto směru poměrně slušně vede kupříkladu jedenáctistupňové pivo z nedalekého, ale již severomoravského Pivovaru Hanušovice. Ten se na Orlickoústecku poměrně slušně etabloval a svou pozici si snaží udržet i cestou řady marketingových akcí.

O přízeň provozovatelů i návštěvníků „osvěžoven“ v regionu ovšem svádějí boj snad všechny větší i menší české pivovary. A tak si i v jednom městě můžete užít piv mnoha značek, síly i chutí. Kupříkladu při „pivním putování“ po Ústí nad Orlicí můžete ochutnat Hanušovice, Staropramen, Plzeňský Prazdroj, Gambrinus, Budvar, Krušovice, Starobno, Bernarda, Kozla, Rychtáře…

Pokud chce majitel či provozovatel pivnice udržet „štamgasty“, musí se snažit. Jak říká Pavel Švestka z ústecké Pivnice U Skoby, která byla už dvakrát vyhlášena Hospůdkou roku Orlického deníku: „Nabízíme několik druhů dobrého piva, pivaři si mohou zvolit mezi jedenáctkou a dvanáctkou z Hanušovic, Prazdrojem, desítkou Gambrinus a Pardálem, který jako novinku produkuje Budvar. Lidé si opravdu rádi vyberou, nezanedbatelnou roli ovšem hraje také cena.“ Jsme–li u ceny, drží ji podniky ve městě na zhruba shodné úrovni. Zákazníkům ovšem vycházejí vstříc občasnými akcemi, při nichž jdou s cenou piv dolů. Někteří také zkouší čepovat tmavé pivo, které se zpravidla těší oblibě u žen. Tmavé pivo se dá také „řezat“ světlým a i tento nápoj si dokáže získat příznivce.

I když často zaslechneme hartusení na stále se zvyšující ceny piva, jeho pijáků zřejmě neubývá, podobně ani restaurací, hospod, pivnic či nově nonstopů s hernami. Ve všech to vesměs správně „hučí“ – Česi si prostě život bez piva ve valné většině nedovodou představit. Jde samozřejmě hlavně o muže, i když i mezi ženami najdeme nemálo vyznavaček tohoto moku.

U Kance vaří jen přírodní pivo

Tradici vaření piva dnes v regionu drží malý pivovar Kanec v Žamberku. První pivo Kanec se zde uvařilo v roce 1997. Od listopadu 2000 provozuje pivovar nájemce Zdeněk Kalous a od roku 2001 pivo také vaří. První Kalousův Kanec byla tmavá čtrnáctka vařená na svátek věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Dnes pivovar produkuje přírodní nefiltrované kvasnicové pivo – světlé výčepní, ležák, speciální kvasnicové, tmavé nebo také irské pivo, jantarové pivo a ochucená piva. Součástí varny je i pivnice, kde mohou zájemci výrobu piva přímo zažít, zároveň mohou lahodné produkty i požít…
Zdeněk Kalous pivo vyrábí sám, vše shání, přiveze, uvaří, ošetřuje a stáčí… „Pro něho je to určitě velké hobby a poslání,“ říká o něm Alena Týčová, jež pracuje v prodejně pivovaru. O pivo je zájem, co se vyrobí, to se prodá. Znají ho i návštěvníci hradecké hospody U Jonáše či bistra Český klíč na pražských Vinohradech.