V prvním díle putování po choceňských hostincích jsme si představili hostinec „Panský dům“. Dnes se zaměříme na hostinec na jižní straně choceňského náměstí v budově číslo popisné 298.

Zdejší pohostinské zařízení má bohatou historii. Původní hostinec měl dřevěnou podsíň a nad ní bylo postaveno patro z vepřovic (cihel z nepálené hlíny). Traduje se, že se dříve z náměstí jezdilo širokým průjezdem přes hostinec, příčně brodem přes řeku Orlici a dále kolem zámku knížat Kinských.

Majitelem hostince byl od poloviny 19. století František Koutník, který nechal dle plánů stavitele Antonína Pasovského z Kostelce nad Orlicí tento objekt v roce 1856 kompletně přestavět. Hostinec se od té doby nazýval „U Zlatého orla“.

Tento hostinec je neodmyslitelně spjat s místní spolkovou činností, zejména s divadelními ochotníky. V patře, v zadní části hostince, bylo zbudováno první stále divadlo v Chocni. V přední části byla zřízena místnost pro setkávání členů zdejší měšťanské besedy.

I z tohoto důvodu byl tento hostinec velmi dobře navštěvován. Návštěvnost se poté ještě zvýšila, když v 70. letech 19. století Koutníkovi zavedli jako první v Chocni výčep plzeňského piva.

Zdejší divadelní scéna dle popisu V. Tomka vypadala následovně: „…z chodby scházelo se po dvou schodech do hlediště, kde obecenstvo sedalo na čtyřech dlouhých lavicích; druhým vchodem odzadu vcházelo se na zvýšenou galerii; třetí vchod vedl do malé šatny herců, odkud po dřevěných schůdkách vystupovalo se na jeviště, spočívající na čtyřech dřevěných kozách. Opona, malovaná Antonínem Bohdaneckým, rozdělena na tři pole: v postranních namalovány české hrady Zvíkov a Karlštejn, v prostředním únos jeptišky Jitky knížetem Břetislavem. Na druhé straně opony namalován pohled na Choceň. Herci za rozšafné a přísné režie paní Františky Sloupenské, zvané „matkou divadla“ hráli s láskou a zanícením a obecenstvo, hlavně mladší, sledovalo hru s utajeným dechem. Tenkráte divadlo nebylo jen zábavou, bylo i poučením, školou.“

V létě 1881 zemřel bývalý majitel hostince s divadlem František Koutník a o pár měsíců i jeho nástupce – syn Josef.

Poté byl hostinec pronajímám několika osobám – např Janu Černému (tehdejšímu nájemci dvora Sudličkovy Lhoty a pivovaru v Brandýse nad Orlicí). Až v roce 1899 byl hostinec prodán Marii Rozlílkové, která nechala upravit patro a zhotovit novou střechu. Pohostinskou živnost v té době vedla sama až do své smrti v roce 1905. Po dalších nájemcích se hostince ujala opět od roku 1919 rodina Rozlílků – nejprve Robert a po něm Jan Rozlílek. Během první republiky došlo k další modernizaci objektu. Hostinec „U Rozlílků“ se v té době chlubil výbornou domácí kuchyní, čepovalo se tu choceňského pivo, smíchovský „Staropramen“, medlešický „Porter“ a k mání byla i přírodní vína. Pro movitější klientelu byly k dispozici autogaráže. Hostinec sloužil i jako středisko tzv. „letních hostů“, kteří přijížděli do Chocně na letní sezonu, aby si zde vychutnali okolní krásnou přírodu a klidnou atmosféru malebného městečka. Jako tehdejší „exkluzivita podniku“ byla prezentována možnost vstupu na městské říční koupaliště přímo z pokojů hostince.

Po zrušení soukromých živností se tento hostinec přejmenoval na Hotel Peliny a vedoucím byl ustanoven František Laštovka. Na počátku roku 1979 vypukl v hotelu velký požár, jehož příčinou byl zazděný trám v komíně. Na konci 80. let minulého století byla budova kompletně vystavěna od základů znovu. V dnešní době se jedná o největší ubytovací zařízení v Chocni.

Mgr. Michal Hofman