Jednalo se o židovské podnikatelé Jakoba Steina z Vejvanovic a Markuse Taussiga z Krouny, kteří měli v letech 1864 až 1869 pronajatý knížecí pivovar Kinských. Po skončení nájmu chtěli konkurovat zdejšímu pivovaru dováženým pivem z najatého pivovaru v Ovčárech u Kutné Hory. Součástí skladu byl i přízemní hostinec, který pronajali panu Benediktu Naňkovi.

Později budovu koupil Jan Kislinger, který hostinec rozšířil o další patro s ubytovacími pokoji a v přízemí zřídil výčep, vedený Václavem Štemberkem. Nově vybudovaný hotel nechal bohatě zařídit. Ozdobou byla i stinná zahrada s četnými altány a stromy, která byla hojně navštěvovaná zejména při koncertech civilních i vojenských kapel. U Kislingerů bylo v Chocni i první kluziště. Během roku 1888 tu vytočili přes 550 hektolitrů choceňského piva. Spolu s hotelem provozoval hoteliér Kislinger i nádražní restauraci v budově nádraží v č. p. 400.

Celý seriál o historii choceňských hospod najdete ZDE

Na začátku první světové války byl tento hotel vybrán jako jedno z míst, kde byli zpočátku ubytováni první váleční uprchlíci z Haliče, než pro ně byla zbudována uprchlická baráková kolonie u Chocně. Na jejich stravování a ubytování přispívalo okresní hejtmanství hostincům denně obnosem 1 K pro dospělého a 70 haléřů pro dítě do 15 let.

Tento hotel byl ve vlastnictví rodiny Kislingerových i po dobu první republiky, kdy po smrti Jana Kislingera staršího vedl podnik jeho syn Jan a v období druhé světové války Ludmila Kislingerová. Nájemcem v té době byl František Jarolím, kterého měli nacisti v hledáčku, protože byl šiřitelem protiněmecké propagandy. Pro „letní hosty“ bylo v prvním patře hotelu připraveno šest plně zařízených pokojů.

Za minulého režimu budova značně zchátrala a po sametové revoluci ji koupila stavební firma Zalstav s. r. o, která navázala na tradici a zdejší budovu kompletně zrekonstruovala a vznikl zde obnovený hotel s restaurací s kapacitou 25 lůžek.

Mgr. Michal Hofman, Orlické muzeum