Hotel u nádraží č. p. 365 nechal postavit v letech 1847 až 1848 Josef Spiegel (narozen 1807 ve Vysokém Mýtě, zemřel 1878 v Chocni). V letech 1849 až 1858 byl ve funkci starosty města. V té době se jednalo o dobrý podnikatelský záměr, protože při starém nádraží chybělo restaurační a ubytovací zařízení. Nové nádraží, které se v základní dispozici dochovalo dodnes, bylo vystavěno při stavbě železnice Choceň – Meziměstí na počátku 70. let 19. století.

A jak Spieglův hotel vypadal? Jednalo se o patrovou budovu (v přízemí restaurace, v prvním patře hostinské pokoje); v průčelí budovy směrem k dráze bylo schodiště se čtyřmi kamennými sloupy nesoucími balkon. Bydlívali tu i movití hosté, které restauratér Spiegel nechával donášet k vlaku v nosítkách. Popis hotelu najdeme i v knize Choceň. Město a bývalé panství z roku 1858 od kněze a historika Josefa Kršky: „Úpravný a prostorný hostinec, v němžto častěji údové nejvyššího c. k. dvora se zastavují a též mnoho vysokého panstva rakouského i cizozemského bytuje v něm na cestách svých“

Ve „Špígláku“ jak se lidově tento hotel nazýval, byl několikrát ubytován spisovatel a básník Karel Sabina (1813–1877), který se tu scházel s choceňskými vlastenci (s rodinou Sloupenských). Nocovala tu i císařovna Marie Anna s celou družinou a obědval zde ruský car Mikuláš I.

Tento hotel sehrál i významnou roli při vystěhovalecké vlně do Ameriky na počátku 50. let 19. století. V něm totiž přenocovalo mnoho vystěhovalců z celého zdejšího kraje, kteří poté odjížděli vlakem do Německa a dále lodí do Ameriky. Odjezd do ciziny býval bolestný, bylo to loučení navždy, tak i proto chodili vystěhovalce vyprovázet k vlaku jejich příbuzní a přátelé, kteří zde s nimi naposledy přenocovali.

Na počátku 60. let 19. století se sem přenesl z města poštovní úřad a na krátkou chvíli bylo choceňské poštmistrovství svěřeno majiteli domu Josefu Spiegelovi. Při stavbě dráhy Choceň-Meziměstí v letech 1873–1875 koupila hotel Společnost státních drah a změnila ho na ubytovnu pro zaměstnance s přistavenými dílnami (kovárnou a truhlárnou). Toto využití bylo stejné prakticky celé 20. století: bydleli tam zaměstnanci drah a přízemí bylo využito jako dílny.

Dle popisu historika Emanuela Kosiny z konce období první republiky se jednalo o nehostinnou budovu s přízemními vlhkými a tmavými kancelářemi, která byla svojí dispozicí poměrně hluboko pod tratí.

Poté tam sídlily Ozbrojené strážní oddíly železnic (OSOŽ), které vznikly už za 1. republiky. Pamětníci vzpomínají, že pro zaměstnance drah to prostě vždycky byla „lampárna“. Ve sklepě byl kryt civilní obrany, ze kterého vedly podzemní únikové cesty. V sále nad krytem byla pro zaměstnance pořádána školení. Postupným snižováním pracovníků a po rekonstrukci choceňského nádraží v roce 2005 byla budova pro dráhy nepotřebná a pronajala ji soukromé firmě. Do roku 2012 tam ještě fungoval poslední byt. Od té doby byla budova prázdná a chátrala. Od Českých drah ji odkoupilo město Choceň a v únoru 2020 byla v rámci úpravy přednádraží zbourána.

Mgr. Michal Hofman