V roce 1857 koupil Markus Taussig dům po bývalém šafáři z Dvořiska Janu Klobásovi (zemřel v roce 1856) v tehdejší Panské, nyní Jungmannově ulici č. p. 130. Vzápětí zde nechal zřídit hostinec. Markus Taussig byl židovského původu, synem Šalomouna Taussiga, obchodníka z nedalekého Hrochova Týnce.

K Markusi Taussigovi se váže zajímavý příběh, kdy v roce 1840 přišel do Chocně jako pokoutní obchodník a zastavil se v tehdejší Kašparově hospodě „U Lva“ na náměstí, kde právě hráli karty. Přisedl si a vytrvale v karbanu pokračoval tři dny! S výhrou 1400 zlatých začal v Chocni obchodovat se střižním zbožím až si koupil Klobásův dům. Markus Taussig zemřel v roce 1889 a hostinskou živnost po něm vedl krátce (do roku 1894) jeho syn František. Poté hostinec prodal rodině Kubartovým a odešel pracovat jako účetní ke staviteli drah Janu Kubíčkovi. Dochoval se nám údaj, kdy Taussig odebral za rok 1888 ze zdejšího knížecího pivovaru pivo pro svůj hostinec o objemu více než 418 hektolitrů.

Všechny díly našeho seriálu o historii choceňských hospod najdete zde

Jen pro zajímavost, v letech 1864 až 1869 si Markus Taussig spolu s Jakobem Steinem pronajali zdejší knížecí pivovar za cenu 7 150 zlatých ročně a vařili zde pivo.

Část hostince sloužila i jako ordinace lékaře. V letech 1871 až 1876 sem dojížděl dvakrát týdně MUDr. František Matoušek (lékař z Ústí nad Orlicí) a ordinoval tu v najatém pokoji hostince.

V minulosti se tento hostinský objekt nazýval jako „Horní hospoda“, později vždy podle majitele Hotel „Kubart“, Hotel „U Pavlíčků“

V roce 1894 koupil hostinec v Jungmannově ulici Antonín Kubart. Kubartovi přestavěli hostinec na hotel s restaurací. V dobové inzerci nabízeli levné ubytovací pokoje a mírné ceny pokrmů i nápojů. Po smrti Antonína Kubarta v roce 1912 vedl podnik jeho syn Karel, který zemřel v roce 1926.

Během první světové války i zdejší hotel pociťoval nedostatek piva. Aby ušetřili více zlatavého moku pro stálé štamgasty, tak zde od podzimu 1915 návštěvníkům z polské utečenecké barákové kolonie pivo již nenalévali, pouze víno. Právě polští uprchlíci z Haliče patřili mezi časté konzumenty alkoholických nápojů ve všech choceňských hostincích. Problémy se zásobováním pokračovaly i následujících válečných letech. Pivo v hostincích často chybělo. Například plzeňské pivo neměli v choceňských hostincích nikde, až se opět objevilo 24. února 1917 „U Kubartů“. Toto nedostatkové zboží však vedlo rychle k dalším spekulacím. „U Kubartů“ totiž narazili „půlku“ plzeňského a prodávali z ní půllitr piva za 64 haléřů. Druhého dne ji dotáčeli a půllitr z téhož sudu stál již 70 haléřů! Za celý měsíc březen 1917 dostal tento hostinec z místního knížecího pivovaru pouze dva hektolitry piva! Přitom před válkou zde odebírali z pivovaru velké množství zlatavého moku.

V pohostinské tradici poté pokračovala bezdětná vdova Marie Kubartová, která si vzala Josefa Pavlíčka. Hotel „U Pavlíčků“, jak se začal nově tento objekt jmenovat, se v období první republiky chlubil domácí kuchyní, čepovaným plzeňským prazdrojem a choceňským pivem. Dále tu nabízeli široký sortiment vín, likéru a pro hosty tu byly zřízeny útulné pokoje a k dispozici i stáje, později garáže. Hostinským tu byl ve 30. letech minulého století pan František Adamec, po něm pan Brýdl. K hotelu č. p. 130 patřila i autodílna Josefa Pavlíčka a svůj ateliér tu měl i choceňský fotograf – nejprve ve dvacátých letech minulého století J. F. Loskot a po něm Josef Matoušek.

Za minulého režimu zde byla zřízena provozovna mandlu. Po revoluci se zde opět otevřela hospůdka s názvem „Na Mandlu“, který připomínal minulé využití budovy.

Mgr. Michal Hofman