Hostinec v Dolní ulici – „Lidový dům“

Poté hostinec patřil Václavu Haškovi a po jeho smrti v roce 1867 koupil hospodu Matěj Antony a pronajímal ji hostinskému Janu Jakubcovi. Po založení Tělocvičné a hasičské jednoty „Sokol“ v Chocni v roce 1870 se na určitý čas konala pravidelná cvičení právě v sále zdejšího hostince. V roce 1877 koupil hostinec Karel Beneš a zdejší hostinec si na počátku 80. let 19. století pronajímal Josef Rozlílek a po něm Josef Bezdíček až byl v roce 1884 prodán četníkovi Vavřínovi. Roku 1880 byl v Chocni založen „Spolek vzájemně se podporujících dělníků“, který měl své středisko právě v tomto hostinci.

V roce 1889 koupil hostinec Josef Kučera, který hostinec upravil a nechal tu postavit do prvního patra venkovní schodiště pro divadlo. Dne 18. listopadu 1894 zde poprvé hrál nově založený divadelní spolek „Tyl“. Dřevo k postavení nového jeviště dodal na úvěr hostinský Kučera. Byla sehrány hry od L. Stroupežnického „Zkažená krev“ a od J. Miškovského „Damoklův meč“. Účast byla hojná a výnos slušný, takže pořízené jeviště mohlo být hostinskému zaplaceno.

Všechny části našeho seriálu o historii choceňských hospod najdete zde

V roce 1908 koupil hostinec Josef Lux, zručný klempíř a výrobce hasičských stříkaček. Ve stejný rok byla založena Dělnická tělovýchovná jednota v Chocni a první tělocvičnu měli v hostinci u Luxů.

Původně se tento pohostinský objekt na konci 19. století nazýval „Dolní hospoda“, název „Lidový dům“ se mezi veřejností vžil až ke konci 30. letech 20. století. Z podnětu Československé strany lidové došlo k ustavení choceňské „Jednoty československého Orla“ v roce 1920. Spolkovým střediskem se stala právě Luxova hospoda v Dolní ulici. Její vybavení s pěkným sálem a malou zahradou poznamenalo podstatně také činnost choceňského Orla, která se zaměřila především na pořádání podniků společenského významu a při níž se vedle tělocvičných hodin mládeže v sále a na dvoře hostince pěstovala i odbíjená.

V období první republiky si najímal hostinec Vilém Bednář, který tu působil do počátku roku 1934. V období protektorátu tu byl hostinský Bohumil Sahula, jakožto poslední nájemce „Lidového domu“, proto se tu rovněž říkalo „U Sahulů“.

Lidový dům v období první republiky,Lidový dům v období první republiky,Zdroj: Orlické muzeum ChoceňDalší zajímavostí, která se váže k okolí zdejšího hostince, je určení lokality obecního pivovaru, který zanikl už během třicetileté války (ve dvacátých letech 17. století) a s určitostí stával v Dolní ulici. Pod hostincem v „Lidovém domě“ se totiž nacházely velké sklepy, které mohly předpokládat existenci měšťanského pivovaru. Ovšem spíše zde v minulosti stával obecní pivovarský hostinec. Pravděpodobnější místo obecního pivovaru se jeví na protější straně „Lidového domu“, kde se dochovaly ještě rozsáhlejší sklepní prostory, které nemohlo mít kdejaké stavení, a právě v těchto místech mohl stát obecní pivovar. Bohužel to už asi přesně nezjistíme…

Po zrušení hostince byla v „Lidovém domě“ zřízena školní jídelna. Ovšem tento starý objekt nevyhovoval tehdejším stravovacím normám a bylo rozhodnuto o postavení nové školní jídelny, jejíž výstavba proběhla v letech 1967 až 1968. Následně bylo rozhodnuto o osudu „Lidového domu“, který už byl v havarijním stavu a jeho demolice proběhla v 70. letech minulého století. Dalším důvodem k jeho odstranění bylo i zlepšení průjezdnosti Dolní ulice, kde průčelí „Lidového domu“ vyčnívalo směrem do silnice. Na místě „Lidového domu“ je dnes parkoviště a volné prostranství s parčíkem.

Mgr. Michal Hofman