Bývalý hostinec, který stával na jižní straně choceňského náměstí v domě č.p. 294. Jeho historie se začala psát v první polovině 19. století, kdy Jan Kašpar roku 1837 koupil tento dům od Kateřiny Bontiové a zřídil tu hostinec. Tento hostinec představoval důležitou základnu pro místní kulturní spolky.

Původní Kašparův hostinec měl následující dispozici. V přízemi domu byl zřízen výčep, ze starobylé zděné podsíně vedly schody do prvního patra, kde byl taneční sál (směrem do náměstí) a vedle hostinská místnost (výhled do Židovské uličky – nynější Prokopská). V listopadu 1848 zde byla v prvním patře zřízena filiálka čtenářské besedy „Slovanská lípa“, když ji vypověděli z hostince „Panský dům“. Posláním tohoto spolku bylo posilovat národní uvědomění a slovanskou vzájemnost.

Celý seriál o historii choceňských hospod najdete zde

Po nastolení bachovského absolutismu tento spolek v roce 1849 zanikl. Schůzky ve zdejším hostinci byly každodenní, zpravidla do 10 hodin večer a předseda Jan Šubrt tu předčítal různé noviny, a potom si účastníci vyměňovali názory a probíhaly zde horlivé debaty. Po Kašparově smrti v hostinské činnosti pokračoval jeho syn Ignác, který ovšem brzy umřel a od roku 1858 měl hostinec v nájmu Tomáš Kosina a po něm pan Solil. Dům s hostincem potom přešel do vlastnictví Josefa Holečka a od něho jej koupil František Víša, který dům přestavěl a zrušil starobylou podsíň.

Od roku 1865 se místní čtenářská beseda přestěhovala do nově opraveného hostince p. Víši. Beseda si pronajala v prvním patře sál (hovornu) a pokoj do náměstí (čítárnu). V roce 1869 byl tento čtenářský spolek rozpuštěn a místo něj ustanovena „měšťanská beseda“ s nově potvrzenými stanovami. Společenský život Víšova hostince byl na dobré úrovni. Jen byl problém se zdejšími malými místnostmi, a hlavně z hluku, který se linul z přízemního hostince, proto bylo rozhodnuto tento spolek přesunout do poněkud větších a klidnějších prostor nedalekého a hostince „U Orla“ na náměstí.

Roku 1868 František Víša prodal hostinec židovskému obchodníkovi a výrobci alkoholu Isáku Ledererovi, který tu zřídil kořalnu, kterou pronajal Janu Satrapovi. Později se stal majitelem domu Jan Faltys, který tu zřídil opět plnohodnotný hostinec, Dle dobových pramenů víme, že tu za rok 1888 štamgasti vypili přes 55 hektolitrů zlatavého moku z choceňského knížecího pivovaru. Hostinec si postupně na krátký čas pronajali pánové Dostál, Matoušek a Myšák. Pro poněkud stísněný prostor si ho tehdejší štamgasti pojmenovali po svém poněkud neslušně „Malá prdel“.

Na krátký čas, v roce 1900, tu ve Faltysově hostinci mělo spolkovou místnost i společenství zdejších řemeslníků – tzv. Řemeslnická beseda. Rodina Faltysových měla hostinec až do roku 1924, kdy majitel Jan Faltys 27. února zemřel. V ten rok byl hostinec definitivně zrušen a přeměněn na obchod se střižním a galanterním zbožím, který vedl Josef Faltys. Pro zajímavost – tehdy při celkové rekonstrukci zdejšího objektu nařídila policie zvláštní opatrnost, poněvadž se údajně v tomto hostinci před dávným časem ztratil člověk. Co kdyby se náhodou našly jeho ostatky…

V současné době je v tomto domě zřízen tradiční obchod, který vlastní stále rodina Faltysových.

Mgr. Michal Hofman