V pomístní části města „Na Choceňku“ ve stavení č. p. 13, kde je nyní prodejna s osvětlením, stávala od roku 1873 hospůdka Josefa Müllera (původně krejčovského mistra). O tři roky později ji hospodský Müller rozšířil směrem do dvora a zmodernizoval. V roce 1890 zdejší hospodu koupil Josef Vaigl a nazval ji „U Krále Ječmínka“ a zavedl zde čepování pardubického Portera (tehdejší novinku – 19stupňové pivo). Od něho koupil hostinec Augustin Podemele, který hostinec vedl na počátku 20. století. Po jeho smrti podnik převzala jeho vdova. Ve 30. letech 20. století provozovali hostinec Václav Malý a jeho žena Františka.

Tento hostinec v období první republiky proslul tím, že zde pracovali i „lehčí dámy“ a částečně sloužil jako příležitostný nevěstinec. Rovněž se zde scházeli lidé, kteří měli, co do činění s kriminalitou. Např. v červenci 1936 byla na choceňském nádraží zatčena osoba z personálu hostince U krále Ječmínka, která byla obviněna z krádeže a podvodu.

Všechny díly seriálu o historii choceňských hospod najdete zde

Pověst místního podniku se potom snažil v místní inzerci zachraňovat majitel Václav Malý, kdy na počátku roku 1937 zval do nově upravené restaurace a sliboval, že vše povede „naprosto seriózně“. Informoval místní veřejnost, že znovuzřídil restauraci „U krále Ječmínka“ a každou sobotu, neděli a čtvrtek, počínaje 31. lednem 1937, zde účinkoval jazz-band k poslechu i tanci na nově zřízeném moderním parketu. Pan Malý dále lákal štamgasty na levné, čisté hostinské pokoje a dobrou kuchyni s velkým výběrem vín a likérů a bezvadnou obsluhou.

Po druhé světové válce koupila bývalý hostinec rodina Skalických od poslední majitelky podniku – paní Kuncové. Dle vyprávění pana Skalického (současného majitele nemovitosti), sem štamgasti chodili z dnešní Pernerovi ulice, která byla podstatně užší, a ne tak vyvýšená, jako dnes. V přízemí hostince byl lokál, výčep, kuchyně a vzadu taneční parketový sál, kde u každého okna byly zhotoveny dřevěné kóje (jakési domečky) na sezení pro čtyři osoby. V levém rohu sálu bylo vyhrazené místo pro živou hudbu. Nahoře nad sálem byly pro hosty připraveny jednotlivé pokojíčky. Ve sklepě byly uloženy zásoby piva a alkoholu. Za hostincem mohli návštěvníci hostince využít k zábavě kulečník.

Pan Skalický k tomu dodal: „Jednalo se o takový hampejz; dříve tu pracovali „sociální pracovnice“. Jednalo se o známý podnik široko daleko, jezdila sem klientela i z Prahy. Při vyvážení septiku, který ještě pamatoval bývalý hostinec, se zde našla spousta hygienických ochranných potřeb. I po několika letech, co zde už nefungoval hostinec sem jednoho dne zavítali nějací důstojníci z Prahy, tloukli na plechová vrata a dožadovali se vstupu do podniku.“

Dodnes zdejší pamětníci vzpomínají na pohnutý osud zdejšího hostince na Choceňku. Na přelomu 70. a 80. let 20. století se tato dříve malebná a historická část města radikálně změnila. Došlo ke zbourání řady domků původní zástavby, které musely ustoupit širokému silničnímu průtahu.

Mgr. Michal Hofman