Ještě jako student se rozhodl připojit k ostatním účastníkům tábora Olešenka a zachraňovat s kosou v ruce přírodu Orlických hor. Od té doby na něj Miloš Ouřecký jezdí pravidelně každý rok, už třináct let, a neváhá přitom obětovat část své dovolené.

Nelituje toho. "Mám práci, také poměrně těžkou, dělám v automobilce Škoda Auto už pět let a člověk je za ten rok fyzický zničený, ale tohle má vyšší smysl a stojí to za to. Když se na jaře přijedete podívat na ty louky, o které se staráme, a všechno kvete a daří se jim lépe a lépe, tak je z toho člověku dobře u srdce," tvrdí.

Právě díky táboru se začal více zajímat o přírodu a pronikat hlouběji do smyslu akce, která není jen o práci, ale také o výletech, zajímavých poznáních a přednáškách.

"Kosu jsem uměl ovládat zlehka, co mě naučil děda. Ale na Olešence jsem se to perfektně doučil díky kamarádovi Jiřímu Šimůnkovi. Je to mistr sekáč, který tam jezdí o rok déle než já. Je to člověk, kterému spousta sekáčů vděčí za to, že se naučili kvalitně kosit," upozorňuje Miloš.

Také během letošní Olešenky spolu s kolegou kromě kosení hloubili či obnovovali stará jezírka, tůňky, které pomáhají zadržet vodu v krajině.

Požár stodoly s milionovou škodou ve Voděradech - části obce Vojenice na Rychnovsku, hasiči uchránili před plameny rodinný dům
FOTO: Plameny pohltily stodolu ve Vojenicích, škoda je za milion korun

Tahle práce ho baví: "Jak už tam člověk jezdí dlouho, na loukách je vidět rozdíl. To údolí říčky Olešenky je z velké části evidováno v katastru nemovitostí jako trvalý travní porost. Olšové lesy tam vyrostly samy jako náletové dřeviny kvůli tomu, že člověk tu krajinu už neobhospodařuje jako v době, kdy pohraničí bývalo hustěji zalidněno. Pamatuji louky, když jsme se o ně začali starat, rostla tam vysoká hustá tráva, lopuchy, kopřivy, svízel, ostružiny a mezi tím bylo nalezeno jen pár jedinců orchidejí. Po těch letech je to teď bohatá rozkvetlá louka."

Dobrovolníkům se tak během necelých dvou týdnů akce na přelomu července a srpna daří uchovávat pro budoucí generace to, co zbylo.

Jak připomíná předseda pořádající organizace Českého svazu ochránců přírody Jaro Jaroměř David Číp, tradice tábora Olešenka spadá více než tři desítky let zpátky a každoročně se na něm vystřídá 40 až 60 účastníků, a to nejen z Čech, ale třeba i z Polska a Francie. Snaží se udržet existenci zdejších orchidejových luk, mimořádně bohatých na vzácné rostliny i hmyz.

"Spousta laiků se diví, že sečeme chráněné louky, ale je to z důvodu, že kosením zabraňujeme jejich zániku, aby nezarůstaly nálety a nemnožily se na nich druhy, které by orchideje zadusily. Musíme nahradit zvířata, která to tam kdysi spásala, popřípadě sedláky, kteří se tam před desítkami let prali i o trávu z příkopu u silnice. Dnes už tam tak domácí hospodářství rozšířené není," doplňuje Miloš Ouřecký.

Jiří Vaniš.
Hasiči uspořádali veřejnou sbírku na pomoc rodině svého zemřelého kolegy

Olešenka se přitom od příštího roku rozšíří i o jarní kosení na začátku června a dobrovolníci se začínají zaměřovat také na záchranu mimořádných lokalit v Polsku. Během výletů tam objevili celou populaci českého endemitu, kterým je hořeček mnohotvarý český.

"Svého času to byla jediná lokalita této rostliny v Polsku. Dali jsme to Polákům vědět a na základě toho, že jde o celoevropsky ohroženou květinu, území vyhlásili chráněným. Ale nemají kapacitu a dost odborníků na to, aby o ně pečovali. Proto se o to už několik let staráme my ve spolupráci s místními lesníky. Za hranicemi v Polsku jsou pak dvě velká rašeliniště, kde nyní rozšiřujeme svoje aktivity a snažíme se k jejich záchraně přispět hloubením tůní a zaděláváním odvodňovacích kanálů a občas tam provedeme nějaké vyřezávky. Na lokalitách hořečků pak kromě vyřezávek, budeme kosit a provedeme tam i nějaké úpravy bagrem," dodává David Číp.