Pavel Černý se při svém studiu i práci doslova zamiloval do vztahu člověka a stromu. Jeho 12 panelů s názvem „Dary lesa" vyhotovené ve spolupráci s Ekocentrem Podorlicko v České Třebové putuje po školách jako učební pomůcka pro vzdělávání. Na panelech popisuje cestu stromu od jeho zrození až po jeho spotřebování.
V knize „Den stromu", kterou před nedávnem Pavel Černý vydal na vlastní náklady jen v omezeném počtu výtisků v nakladatelství Trinitas Svitavy, s láskou popisuje stromy doslova jako žijící tvory s pamětí, se kterými se dá rozmlouvat, čerpat z nich energii, navázat s nimi hluboké přátelství a lásku.
Jeden z posledních jeho textů „Vyznání stromům" mě inspiroval k napsání tohoto článku. A vlastně se s čtenáři Deníku podělit o pocity, které může mít člověk ke stromům a přírodě.
I já mám se stromy krásné zážitky. Zejména z léta, když je plný květů a bzukot tisíců mušek, broučků, včeliček a zpěv ptáčků rozechvěje celý strom. Vždy ho s láskou obejmu a všechnu tu silnou energii přijmu a na chvíli splynu s kmenem, jako bych byl jeho součástí.
„Zkuste to i vy, je to božský pocit."
Vedle fotografií stromů pana Pavla Černého nabízím čtenářům i pár úvah a veršů z jeho poslední sbírky „Vyznání stromům".
Úryvek: Čas vypisuje letokruhy do našich vzpomínek, tváří, rukou našeho vykonaného díla. Jsou to letokruhy života. Široké, plné jarní plodnosti a živosti, plné optimistické vnímavosti a touhy růst.
Jsou to však i letokruhy úzké, tmavé, letokruhy s podzimní a zimní stísněností a chladem. Kolik a co by se z nich dalo číst, kolik by toho prozradily při otázce:
„Jací jsme a jací jsme byli?"

A přece jsou to roky vyjadřující proměnlivost a velkolepost lidského života.

Vyznání stromům.

Jarní strom
Voníš mi stejně tak
po půdě, po zemi
po vzduchu, po oblacích,
voníš mi po míze,
po lýku, po třísle,
po silicích.

Voníš mi po lese,
po stráních, po lukách
po luzích,
voníš mi po kůře, kořenech,
po letech zakletých
ve kruzích.

Voníš mi po slunci
po větrech v korunách
s listím a kvítím,
voníš mi přátelstvím,
voníš mi nadějí,
voníš mi žitím.

Jsem strom
Jsem strom čekající
na vláhu tvých příchodů,
procházející mým větvovím
do studnic listoví.

Jsem strom čekající
na záchvěv tvého dechu,
jež nadme plachtoví mé koruny
a jak zatoulanou rybářskou bárku
mne vnese do tvých přístavů.

Jsem strom čekající
na rozbřesk tvých pohledů,
jež rozžehne jarní vznět pupenů
a zapálí v koruně oheň
líbajících se květů.

Vyznání stromům.

Letokruhy
Letokruhy – jinotaje času
co dříve v nich,
co zakleto je
v kruzích soustředěných.

Zhuštěné paprsky slunce,
terče slunovratů,
bělostná křehkost jar
i hřejivá tíha letního dne.

Dřevěný kalendář
Rok po roce
den po dni
vteřinu po vteřině
mapující věk
v jeho vrtkavých proměnách.

Zvláštní matematika
opakujících se součtů
plynoucího času.

Letokruhy
jak čáry v dlani
s tajemstvím osudů
v nekonečnosti
i uzavřenosti
kruhu.

Strom ve městě
Zaasfaltovaný a zabetonovaný,
uzavřen kovovou mříží,
žijící na hraně nebezpečí
zasolení a zadušení,
přivázán a otloukán,
dokmenova ostříhán,
živořící a žíznící,
odkázán na kanylu,
vpravenou
k patě jeho kmene.

A přesto žijící
a vzpínající se
k slunci
a blahořečící
nebi.
Zaznamenal: Karel Netolický,
texty sbírek Pavel Černý