Přitom čísla z pracovních úřadů hovoří jasnou řečí, největší sháňka je po vyučených, zejména v technických oborech, kterým nabízejí firmy velice zajímavé pracovní podmínky. Situace v regionu je ovšem nepříznivá a její zlepšení nelze v dohledné době předpokládat…

Širokou nabídku nemá kdo využít

„Maximum žáků se snaží dostat na maturitní obory bez ohledu na vlastní schopnosti. Tomuto trendu nejvíce napomáhá široká síť škol a málo uchazečů. Tím pádem ti, kteří na maturitu takříkajíc nemají, se o ni stejně snaží a nenaplňují učební obory, kde by naopak byli velice prospěšní. V podnikové sféře je teď zoufalý nedostatek manuálně pracujících, nejvíce v technických oborech,“ posteskl si Vlastimil Hýbl, ředitel Střední odborné školy a Středního odborného učiliště technických oborů v České Třebové.

Učební obory, které škola nabízí, jsou rozmanité, žáci se zde mohou vyučit ve tříletých oborech silnoproudý a slaboproudý elektrikář, truhlář a zámečník, jenž je navíc ve druhém ročníku obohacen svářečskou školou. Dva obory, které hodnotí ředitel jako ideální pro praxi, už letos ani na Skalce neotevřeli, nebyli zájemci. Jednalo se o čtyřleté obory s maturitou s velkým podílem odborného výcviku. „Maturanti měli stejnou manuální zručnost jako vyučenci, přitom mohli dále studovat na vysoké škole, pokud nechtěli hned do zaměstnání. A stejně jsme obory pro malý zájem museli uzavřít. Ani v dalších oborech není situace růžová, počet zájemců klesá. Měli jsme dvě třídy elektrikářů oproti současné jedné, truhlářů byly kdysi dokonce tři třídy, loni jsme naplnili dvě a letos pouze jednu třídu, stejně jako u zámečníků,“ přiblížil situaci ředitel školy.

Každý by chtěl doma manažera

Přestože firmy mají po mladých lidech s výučním listem vyloženě hlad a nabízejí jim často slušné nástupní platy, dostatku kvalifikovaných pracovníků se jim zoufale nedostává. Rodiče neslyší na zajímavé finanční podmínky a možnost lehčího uplatnění na trhu práce pro své děti a chtějí z nich mít za každou cenu něco „lepšího“. Jejich přístup hraje tedy klíčovou roli, a to potvrzuje také Vlastimil Hýbl.

„Záleží hodně na rodinném zázemí, pokud má kluk tátu starým ´fachmanem´, má třeba do řemesla větší chuť. Dnes se ale situace změnila, máme hodně žáků z rozvrácených manželství či neúplných rodin, ti pak kolikrát nechtějí dělat nic, natož rukama. Navíc se potýkáme s problémem, že prudce klesá počet středoškoláků. Oni prostě nejsou! A tohle se neotočí, větší zájem o učňovské obory nebude, můžeme doufat pouze v ustálení počtu a zastavení současného propadu,“ pokračoval v neveselém tónu Vlastimil Hýbl a na závěr dodal: „V mnoha případech jde o zcela nekritický pohled rodičů, kteří jsou popletení televizí a nevidí nic jiného než manažery, vysokoškoláky a vůbec si neuvědomují, co doma mají. Každý na to tu hlavu nemá. Zažil jsem leccos, když jsem byl mladý kluk, tak jsme si s kamarády dělali legraci z toho, že v tehdejším SSSR razili zásadu, aby měl každý maturitu. U nás se to tenkrát naštěstí neprosadilo a my tomu žertem říkali ´každý blbec maturitu´. Kdysi jsme se tomu vysmívali a vidíte, teď tady máme to samé. Nikdo neslyší na argument, že existuje určitý podíl populace, který na studium nemá.“

Na několik otázek jsme se zeptali také pana Eduarda Dvořáka, ředitele Střední školy obchodu, řemesel a služeb v Žamberku.

Jaké učební obory nabízí vaše škola a jaký je o ně v současnosti zájem?

My nabízíme z těchto oborů zedníka, truhláře, instalatéra, prodavače, kuchaře a čísníka. Naše škola má více než padesátiletou tradici, původně ale nabízela spíše stavební obory, ty současné máme přibližně dvacet, pětadvacet let. Díky široké nabídce oborů máme poměrně slušný manévrovací prostor, skladba některých oborů je ovšem občas neuspokojivá. V posledních dvou letech nám třeba překvapivě klesl zájem o obor kuchař, naopak velký počet žáků jsme přijali do oboru číšník/servírka.

Jedná se o nějaký trend, nebo čistou náhodu?

Těžko říci, je to zvláštní paradox. Práce servírky je řehole, často víkendové služby, není to lehká práce.

Jak řešíte situaci, kdy v jednotlivých oborech neobsadíte celou třídu? Ruší se nebo nějakým způsobem slučují?

V takovém případě se snažíme slučovat, děláme to třeba u prodavačů, kde sice došlo k mírnému nárůstu, ale na celou třídu to nevydá. Všeobecné předměty mají žáci společně a praktické zvlášť.

Kolik žáků dohromady navštěvuje vaši školu, je jich méně než dříve?

Ve škole je nás dohromady 450, z toho učební obory navštěvuje asi 280 žáků. V posledním desetiletí se snížil počet absolventů oborů kuchař a nepatrně také prodavač, na přibližně stejné úrovni zůstává instalatér a truhlář, naopak prudce stoupl, jak jsem již uvedl, počet zájemců v oboru číšník/servírka. Bolavou patou zůstává obor zedník, který jsme dva roky dokonce vůbec neotevřeli a loni jen s „odřenýma ušima“. Také letos mám na stole pouze čtyři přihlášky, nejsem ještě rozhodnut, zda je vůbec postoupím do druhého kola. Zedník je dnes skutečně nedostatkové zboží.

Když jsem mluvil s panem ředitelem Hýblem, tak on viděl za nedostatkem učňů také nerozum rodičů, kteří chtějí mít za každou cenu doma svého „manažera“. Co si o tom myslíte?

Je to pravda. Demografický vývoj není příznivý a většina žáků má možnost se díky široké nabídce dostat na maturitní obor, i když na něj třeba nemají. Dotace se přidělují podle počtu žáků, takže si je školy drží zuby nehty. A kdo bude dělat rukama, to nikoho nezajímá. Přitom někteří mladí kluci jsou opravdu šikovní a už teď si ke škole vydělávají, ale je jich málo…

Dokážete odhadnout vývoj do budoucna?

Bohužel trend poklesu je typický pro celou západní Evropu, manuální práce zastávají hlavně cizinci, nevidím situaci příliš růžově. Například Hradecký kraj motivuje žáky na učilištích pomocí stipendií, v našem kraji zatím podobný systém nefunguje a je to údajně dáno tím, že máme oproti Hradci pořád vyšší počet žáků.

Přesto, je zde nějaká možnost motivace?

Možnost přivydělávat si samozřejmě existuje, zejména na stavbách. Firmy mají o naše lidi velký zájem, ať už v oblasti potravinářství, stavebnictví či zpracování dřeva.

Pane řediteli, máte přehled o uplatnění absolventů vaší školy, kolik procent z nich zůstává věrných svému řemeslu?

Mám pocit, že u vystudovaného řemesla zůstane přibližně šedesát procent žáků, jde spíše o odhad. Jednoznačně ale vím, že pokud chtějí, tak uplatnění najdou bez jakýchkoli problémů.


Platí ještě v dnešní době, že řemeslo má zlaté dno?

Myslím, že tohle platí stejně jako pořekadlo o zlatých českých ručičkách. Otázkou ale zůstává, jak dlouho ještě bude.

Hrozí kvůli malému počtu zájemců o učňovské obory uzavírání nebo slučování škol?

Podle mého názoru ano, ale zatím k tomu nedochází. Musíme si uvědomit, že je těsně před volbami a nikomu se nechce šlapat do „vosího hnízda“. Minimálně by se mohly sloučit některé obory, například u nás jsou přihlášeni čtyři zedníci a ve Vysokém Mýtě tři. Současná situace je jedním slovem patová.

Už jen otázku na závěr, máte dostatek kvalifikovaných pedagogů? Láká je kantořina na „učňáku“?

V tomhle ohledu problém nemáme, naši vyučující jsou aprobovaní a kupodivu se nám hlásí i mladí pedagogové, je z čeho vybírat. Občas řešíme problém, kdy nám někdo odejde kvůli možnosti lepších platových podmínek, tomu se ale nedivím. Teď zrovna je to příklad výborné angličtinářky, která má namířeno do Prahy.

(jp)