Na konci války docházelo v pohraničí k brutálnímu bití a popravám sudetských Němců, vojáci osvobozující armády i skupiny Čechů drancovali majetek a znásilňovali.

„Po ženách šli, ale já jsem byla děcko. Mě si ani nevšimli. Ženský se musely schovat, a když se neschovaly, byly nakažený,“ uvedla Anna Vašatková. Velká skupina Němců byla ze vsi krátce po válce vyhnána za hranice do obce Mezilesí, postupně se však mohli vracet zpět do Červeného Potoka. Definitivní odsun Němců proběhl na Králicku během roku 1946.

„Celá vesnice byla vystěhovaná, tam nezůstal nikdo. Akorát nějaký Braun, který byl taky na chvíli zavřený,“ vzpomínala Anna Vašátková. Mezi odsunutými se ocitli všichni příbuzní a kamarádky tehdy čtrnáctileté Anny, která to velmi těžce nesla. Vogelovi nebyli do odsunu zařazeni, protože oba rodiče uměli dobře česky a otec měl českou matku. V roce 1948 se ale během čtyřiadvaceti hodin museli vystěhovat z rodinného hospodářství a rodiče byli posláni na práci do mlýna v Rybné nad Zdobnicí. Tam několik měsíců bydleli v nedůstojných a velmi stísněných podmínkách. Do rodného kraje se vrátili až v roce 1952, kdy si rodinu vyžádal Státní statek Králíky. Rodinné hospodářství bylo Vogelovým navráceno v roce 1994, toho se však již Anniny rodiče nedožili. 

Výstavu připravila databáze Paměť národa Východní Čechy. Čtrnáct panelů představuje osudy pamětníků i téměř dvacetiletou činnost neziskové organizace Post Bellum, která spravuje sbírku Paměti národa. Do vínku si dala upozorňovat na příběhy lidí, kteří dokázali svému těžkému osudu čelit se vztyčenou hlavou. „Cílem výstavy je vyprávět příběhy dál, a oživit tak historickou paměť měst. Je totiž velmi důležité pro vztah k místu, kde žijeme, abychom tam znali a věděli o lidech, které semlely velké dějiny,“ dodává kurátor výstavy a ředitel Paměti národa Východní Čechy Tomáš Heller.