VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vyrazili do Polska po stopách uprchlíků, našli silné příběhy

Ústí nad Orlicí - Na konci prázdnin vyrazila skupina mladých Čechů a Lotyšů po stopách exulantů z jednoty bratrské, kteří kolem roku 1627 museli opustit svou vlast. Cesta vedla z Ústí nad Orlicí do polského Lešna a Nové Soli.

15.9.2017
SDÍLEJ:

Z putování Po stopách moravských uprchlíků.Foto: archiv Dana Dostrašila

Uprchlický život si účastníci vyzkoušeli na vlastní kůži, vše na cestu si nesli s sebou na zádech, vařili si sami na přenosných vařičích, přespávali na podlahách kostelů, muzeí a ubytoven nejnižší kategorie. Vedoucího výpravy Dana Dostrašila jsme se zeptali:

Vydali jste se po stopách moravských uprchlíků, jaké stopy jste cestou našli?
„Cestou jsme našli silné příběhy plné inspirace a samozřejmě školy a kostely, které jednota bratrská všude budovala. V muzeu, kde jsme přespávali, našli Lotyši v expozici bibli v lotyštině a mohli ji vzít do ruky a číst. V seznamu uprchlíků jsme našli jména spjatá s naším krajem – Ústí nad Orlicí, Mladkov. V polském Lešnu jsme našli hroby s reliéfem beránka s vlaječkou, symbol jednoty. Ale také jsme narazili na smutné příběhy. Prázdné kostely, kam už dnes lidé nechodí – někdy to souviselo s vystěhováním Němců po válce, ale někdy i s neschopností církve zaujmout dnešního člověka a naplňovat jeho skutečné potřeby. S válkou souvisely i tragédie v Polsku – vyvražděné židovské obyvatelstvo, krvavé odsuny, komunisty zplundrované památky. Ze synagogy udělali krytý bazén, z bratrského kostela tělocvičnu.“

Uprchlický život si účastníci vyzkoušeli na vlastní kůži, jak nepohodlí snášeli?
"Uprchlický život je nepohodlný, ale je zaměřený na naději na konci cesty, takže je to snazší. Neustále se mění kulisy - příroda, lidé, jazyky, měna. Neustále potkáváme lidi, které jsme si nevybrali, ale sdílí s námi cestu nebo nocleh a dochází k rozhovorům a projevům pohostinnosti. Po celé cestě jsme si nakupovali suroviny a sami si vařili, nikdy jsme nešli do hospody na hotovku. Vařiče, kotlíky a plynové bomby měli kluci v baťozích. Nevýhodné bylo i vydání se na milost a nemilost počasí a zdravotním komplikacím. Postupně všichni účastníci prošli jednodenní střevní virózou, což je velmi nepříjemné bez sociálních zařízení, v dopravních prostředcích a improvizovaných noclehárnách. Ztratili se nám účastníci, kteří zapomnělli vystoupit z vlaku, zapomínali jsme při rychlých přesunech vybavení, dva mladé vyčerpané poutníky jsme dovezli během pouti zpět domů, bouře nás překvapila na kajacích na Odře, kde nebylo kam se schovat, došlo nám uprostřed pustiny živočišné uhlí, sháněli jsme pitnou vodu na vaření, sešívali roztržené baťohy… Říká se, že co se může pokazit, to se pokazí. U nás se toho pokazilo mnohem více. Ale těžkosti naši mezinárodní skupinu stmelovaly a nad nepohodlím jsme vítězili humorem a solidaritou."

Co považujete za největší úspěch mise?
"Největší úspěch bylo, že jsme to nevzdali. Nepřeskočili jsme jedinou zastávku, jediné setkání, ujel nám jen jeden vlak. Podařilo se nám vytáhnout mladé ve věku 13 až 20 let od počítačů, řekonat stovky kilometrů s výstrojí na zádech a v pauzách zkoumat stovky let staré příběhy a učit se z nich. Každý večer jsme si ve skupinách povídali o tom, co nového jsme se naučili a psali si deníky. Mnoho dětí bylo poprvé za hranicemi, mnoho z nich poprvé vařilo pro větší skupinu, některé byly poprvé na celý týden dní mimo domov a dohled rodičů. Komunikačním jazykem byla angličtina, ale v lotyšské skupině se velmi používala i ruština a kolem zněla polština, takže se účastníci hodně naučili i prakticky přepínat mezi jazyky a umět se dorozumět. Součástí výpravy byl i student z ústeckého gymnázia, který byl nejen nejmladší, ale má i vrozené zdravotní postižení. Přesto s námi zvládl náročný program a ostatní mladí mu pomáhali. Inkluze funguje, pokud je organická a nevynucená. Pro organizátory byla výprava možností otestovat pouť, jako nástroj pro neformální vzdělávání mladých lidí."

Na příští rok se připravuje ještě náročnější putování, tentokrát bude česko-slovenský mládežnický tým sledovat stopy husitského vojevůdce Jana Jiskry z Brandýsa. Trasa povede z východních Čech až ke Spišskému hradu.

Autor: Dana Pokorná

15.9.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Budova chrudimské MŠ Víta Nejedlého.

Sto dětí přijde na čas o školku, některé zůstanou doma

BEZ NÁZVU. Olejomalba, která zachycuje budovu bývalé dětské nemocnice krátce po zahájení demolice, představuje už dnes historický dokument. K vidění je do konce letošního roku v prvním patře moravskotřebovského muzea. Autorem obrazu je Martin Kovářík.

Demolice dětské nemocnice má odraz v umění

Víkendové dění v regionu pohledem redaktorů Deníku

Pardubický kraj - Co mimo jiné nabídl uplynulý listopadový víkend v regionu?

Noční divadlo: Hraní se slovy před oponou i za oponou s herci

Pardubice - Noc divadel a letošní pestrá paleta nabídek: hry, zpěv i prohlídka zákulisí.

Dvě auta na střeše, jedno na boku. Viníky byly nepozornost, rychlost a alkohol

Orlickoústecko - Závěr minulého pracovního týdne zaměstnal dopravní policisty, kteří vyjížděli ke třem dopravním nehodám. U jedné z nich figuroval alkohol.

U lavičky Václava Havla zazněla hymna

Pardubický kraj, Litomyšl - Listopadové události si v pátek navečer připomenuli lidé, kteří přišli na setkání nedaleko lavičky Václava Havla v Litomyšli.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT