Ale musím se vrátit aspoň krátce ještě o pár let zpátky.

Z Prahy na Sněžník

Liselotta Nováková.Manželům Ottovi a Liselotte Novákovým učaroval náš krásný kraj a v roce 1962 se sem přestěhovali z Prahy. Nejdříve bydleli ve Starém Městě pod Sněžníkem a pracovali jako lesní dělníci, v roce 1964 se ujali správcovství na chatě na Králickém Sněžníku. Svou práci milovali a chata byla celoročně velmi oblíbeným cílem turistů, kteří se sem často rádi vraceli.
Bohužel v roce 1968 rozhodlo ředitelství podniku Restaurace a jídelny Vysoké Mýto, že chatu uzavře, a v roce 1970 nakonec došlo k její demolici. Novákovi tak s lítostí museli hledat nový domov. Nezatrpkli a v horní části Heřmanic u Králík si opravili domek. Práci našli v králické Tesle, později doručovali poštu v okolních vesnicích.
Právě v Tesle se s panem Ottou Novákem seznámila paní Peřinová a spřátelili se.
Jejich přátelství neskončilo, ani když Novákovi v roce 1984 přesídlili do Brníčka u Zábřeha. Zcela racionálně totiž zvážili, že žít na samotě v Heřmanicích by jim mohlo později, až budou starší, přinášet mnohé komplikace.
Starší domek v Brníčku si svépomocí zrekonstruovali a spokojeně užívali společný život.
Před patnácti lety pan Otto zemřel, paní Nováková žije v domku doposud.
Já jsem znala paní Novákovou samozřejmě i z doby jejich chataření, protože Králický Sněžník byl oblíbeným cílem výletů, které pro mladkovské turisty organizoval můj tatínek.
Ale teprve díky návštěvám v Brníčku s paní Peřinovou jsme měli možnost poznat paní Novákovou blíž. Její nakažlivý optimismus, láska k lidem a přírodě působí vždy blahodárně. U ženy jejího věku nebude netaktní, když uvedu její věk. Letos 28. března oslavila už 99. narozeniny!

Zajímavý osud

Paní Novákovou stále několikrát do roka navštěvujeme, ale teď už bohužel jen sami s manželem, protože Věrka Peřinová nás už před čtyřmi roky navždy opustila.
Letos na jaře jsme s sebou na návštěvu vzali Michala Kosa z Městského muzea v Králíkách. Jako spolupracovník organizace Post Bellum vyhledává osobnosti, jejichž životní osudy je zajímavé zaznamenat i pro další generace, a takovou osobností Liselotte Nováková bezesporu je.
Strávili jsme společně několik odpolední vzpomínáním, prohlížením fotografií a při jednom z těchto setkání se zrodil nápad. Zeptala jsem se paní Novákové, jestli by se ještě někdy chtěla podívat na Králicko, aby svůj zamilovaný Králický Sněžník viděla na vlastní oči. Neváhala ani chvilku a pravila:
„ A proč ne?"
Přestože je od roku 2011, kdy při nešťastném pádu utrpěla úraz, upoutána na invalidní vozík, nebyl pro nás problém zorganizovat vše tak, abychom výlet uskutečnili.

Dojemný návrat

Ve spolupráci s pečovatelkami z Charity v Zábřehu, které se o paní Novákovou starají tak, aby mohla i přes svůj handicap bydlet ve svém domku s kocourem Čertíkem, jsme vše promysleli a jeden podzimní čtvrtek asi v devět hodin vyrazili v sestavě paní Nováková, Michal Kos a já s manželem na cestu.
První zastávkou bylo Staré Město pod Sněžníkem, kde jsme s paní Novákovou projeli střed městečka a dozvěděli se od ní, kde co bývalo v časech, kdy sem chodívala z chaty na nákupy. Potkala se dokonce i s paní, která ji pamatovala z časů, kdy chodívali se školou na Sněžník na výlety…
Setkání ve Starém Městě se „školačkou“, která poznala paní Liselottu Novákovou.
A po mnoha letech viděla paní Nováková zase Králický Sněžník vlastníma očima. Naše další cesta vedla přes Hanušovice po objížďce ke klášteru na Hoře Matky Boží a odtud jsme se podívali na Králický Sněžník z druhé strany. Pak jsme sjeli na Orlici, kde jsme si pochutnali v restauraci Čertovka. Paní Nováková má pořád dobrý apetit. Nejraději má maso a zeleninu, sladkým se jí moc nezavděčíte. Po dobrém obědě jsme se cestou z Orlice opět kochali pohledem na Sněžník.
Následovala krátká zastávka na králickém náměstí, kde se paní Nováková pozdravila s paní Jarmilou Hejtmanskou.

Milované Heřmanice

A byla před námi cesta do Heřmanic, kam se paní Liselotte těšila asi nejvíc. Samozřejmě že vesnice i jejich domek se za třicet let hodně změnily, ale nakonec se dobře zorientovala a poznávala známá místa. Bylo dojemné poslouchat její vyprávění, jak si s manželem domek opravovali, co kde vysazovali, kde sedávali u šálku kávy…

Pro mě osobně bylo nejdojemnější setkání paní Liselotty s paní Růženou Mackovou v Heřmanicích. Když jsme zazvonili u domu, kde Mackovi žijí, snažili jsme se paní Růženě říct, že v autě s námi přijela paní Nováková a chtěla by s ní mluvit. Paní Macková si asi myslela, že si děláme legraci, protože jí nenapadlo, že paní Nováková ještě žije! Ale za chvíli se už obě ženy objímaly. Během krátké chvilky si obě vzpomněly i na detaily, např. že paní Nováková šila paní Mackové v roce 1979 svatební šaty!
Zážitky v milovaném kraji působily na paní Novákovou jako elixír a během celého dne ani jedinkrát v autě naza-
dřímla. Když jsme se asi ve čtyři hodiny odpoledne vrátili domů do Brníčka (k velké radosti kocoura), byla sice paní Nováková unavená, ale šťastná! Své dojmy shrnula v jediné větě: „To byla ale krásná túra!"
My jsme si při čekání na pečovatelku, která přijíždí každý večer za paní Novákovou, povídali o tom, jak nás všechny tři tato cesta za vzpomínkami obohatila.
Slova paní Novákové, která velmi často říkává: „Ničeho jsem se v životě nebála a nic pro mě není problém", máme dobře uložena v paměti. Je to, jak vidět, dobrý recept pro život v jakékoliv době.
Těšíme se, že v příštím roce 28. března společně oslavíme její krásné 100. narozeniny.

Ivana Marečková,
Jiří Stodůlka a Michal Kos