Pestrá dramaturgie a program pro celou rodinu přilákaly do zámeckého areálu Domova pod hradem Žampach na šest set návštěvníků, což mohlo organizátory jen těšit. „S tím jsme rozhodně spokojení. Měli jsme taky velké štěstí na počasí, to je vždycky moc důležité," hodnotila v neděli Kristýna Hanzelková, organizační manažerka domova.

„Tenhle festival je prostě úžasný. Jsem tu potřetí a je to tu opět super. Je tu nádherná atmosféra, navíc ohromně přeje počasí. Přišla jsem sem relaxovat, užívám si. Je neuvěřitelné, jak se domov za poslední desítky let změnil, otevřel se veřejnosti. Jako dítě jsem kolem jezdila autobusem, viděli jsme jen přes zeď  a za ní byli ´takoví divní lidé´.    Dnes sem lidi chodí úplně normálně, vidí, že jsou obyvatelé domova bezprostřední, úžasní, nemají s nimi problém. Z programu mě mimo jiné zaujalo bubnování na barely, těším se taky na kapelu Poletíme? , tu mi moc doporučil můj syn. Bezvadné je i to, že si tu mohou užívat děti, můžete je nechat lítat, jsou stejně bezprostřední jako klienti," svěřila se se svými dojmy učitelka Jitka Kučerová, která na festival přijela z Ústí.

Míra Junek, kytarista ústecké kapely Těžká doba, vystupoval na Žampachu už několikrát. Osvědčená rocková formace v pozdních nočních hodinách uzavírala i program jedenáctého festivalu. „Tohle je opravdu skvělá akce, to prostředí i lidé, kteří sem jezdí. Tady to prostě funguje a hraje vám to samo,"  řekl Orlickému deníku. „Mně se tady opravdu moc líbí. Až tak, že bych tu klidně vzal nějaký pokojíček na důchod. Už to mám s panem ředitelem domluvené, že až moje skleróza dostoupí takového stupně, že si nebudu pamatovat, kde bydlím, vezme mě sem do party. Ti, kdo tu bydlí, jsou příjemní a bezprostřední lidé, líbí se mi mezi nimi. Ono nakonec  i při tomhle festivalu přestanete kolem šesté, sedmé hodiny navečer rozeznávat, kdo tu je domácí a kdo jen na návštěvě," dodává hudebník s humorem sobě vlastním.

Festival má svůj význam i hodnotu

Důvod k ohlédnutí za dosavadními festivaly měl i Jaromír Fabián, vedoucí vychovatel domova. „Loni jsme měli jubileum a chceme v tradici festivalu pokračovat, protože si myslíme, že má svůj význam i hodnotu. Sám jsem byl i u prvního ročníku a když jsme začínali, určitě jsme si nemysleli, že by to mělo za rok, za dva skončit. Ale asi jsme nepředpokládali, jak se festival rozroste, jaký bude rozsah programu. Že tu vystoupí umělci  formátu Vladimíra Mišíka nebo Radima Hladíka. Je nutné připomenout, že první roky byly podpořeny z projektu financovaného z evropských fondů.  Ale my jsme pak pokračovali, festival jel dál a myslím si, že ve stejné kvalitě. Hodně důležité je i to, že nemáme problém s pořadatelským týmem. Tvoří ho pracovníci domova, kteří sem  jdou rádi pomoci, dělají to ve svém volnu. A pak spousta dobrovolníků. Takže dnešní festival zajišťuje asi sedmdesát lidí, z toho jsou tak polovina dobrovolníci. Rodinní příslušníci, studenti, všichni rádi přijdou," říká.

Podle jeho slov si festival za roky své existence získal stálý okruh příznivců, kteří oceňují jeho jedinečnou atmosféru i dramaturgii. „Je ovšem pravdou, že tak před šesti, sedmi roky nebyl festival nijak žánrově vymezen a lidí přicházelo na kapacitu areálu domova až moc, kolem osmi set. Takže jsme ho začali žánrově členit, jeden rok byl ve znamení keltské hudby, další rok patřil rock and rollu, pak třeba folku a folkloru… Letos je  pod heslem ´Jedeme dál´ a prostor jsme dali rockovým kapelám, mezi kterými dominují formace z blízkého okolí. A počet návštěvníků se víceméně ustálil, takže pokud jich přijde kolem pěti, šesti set,  je to tak akorát. Mnoho návštěvníků je samozřejmě pravidelných, přijdou vždycky, protože jim areál i doprovodný program nabízejí krásnou možnost smysluplného trávení volného času."

Nutno připomenout i skutečnost, že pravidelní návštěvníci hudebního festivalu, ale i řady dalších akcí, které se na Žampachu konají, s uznáním hodnotí, jak velkou  proměnou domov za poslední zhruba dvě desetiletí prošel, jak se otevřel veřejnosti. A nejde jen o akce, zámecký areál i s pozoruhodným arboretem nebo informačním centrem je otevřený stále, kdo chce, může přijít kdykoli. A to je určitě dobře. Všichni, kdo k tomu přispěli a přispívají, si zaslouží velké uznání.