Po nějaké době opět přichází v naší poznamenané vlasti na verbální akademický přetřes možnost schválit zákon o nekouření v restauracích a na veřejných prostranstvích. I tentokráte, ostatně tak jako obvykle, je značná část Evropy daleko za horizontem, zatímco u Čecháčků se opět tradičně již sáhodlouze politicky lavíruje a váhá. Osobně se domnívám, že onen zákon v Česku nakonec nikdy schválen nebude, přesto si dovolím nanést několik obecných nesouvislých myšlenek na dané téma, aby nám zatím ten výživný cigaretový kouř příliš nevyprchal.
* Jedním z argumentů pro podporu kouření je nemalý daňový přínos do systematicky a promyšleně rozkrádané státní kasičky. No, a co kdybychom vymysleli, jak se od rozkradených 100 miliard dostat například k 10 miliardám v plusu ? Pak by nám možná přestaly chybět prašulky z cigaret, chlastu a hracích automatů.
* Jako nekuřák si platím ne právě malé zdravotní pojištění. Vzhledem k tomu, že kuřáci z tohoto pojištění naprosto objektivně a doložitelně čerpají mnohem vyšší sumy, ať si platí úměrně více a svým stupidním zlozvykem neokrádají normální lidi. To samé alkoholíci, feťáci a další, že.
* Že nám stoupají ceny cigaret ? No, já bych řekl, že stále ještě málo. Ať stojí krabička klidně 500,- Kč, pokud to kuřáčkovi nepřijde blbý, ať svým dětem místo jídla, hraček a zájmového kroužku koupí krabičku Marlbórek – děti to dozajista radostně ocení.
* Když v nevyhnutelném případě zcela výjimečně zajdu do kuřácké restaurace (jinak navštěvuji výhradně zařízení nekuřácká), po příchodu domů musím veškerou vrchní strůj odložit v garáži, kam posléze přidám i strůj spodní, neboť vše páchne od cigaretového kouře naprosto neuvěřitelně. Hned poté musím provést důkladnou komplexní specielní očistu celého člověka, aby nám nesmrdělo povlečení a peřiny, a následně musíme odděleně vyprat všechnu smrdící strůj. Kdo koho tady omezuje a obtěžuje ?
* Před lety jsme se s partou cyklistů stavili na oběd v „haluškárně" v Buchlovicích, kde naproti u stolu sedící významná podkrkonošská právnička ostentativně foukala kouř z cigarety přímo do obličeje mé tehdy dvanáctileté dcery, přestože byl čas oběda a v podniku se nikde jinde nekouřilo. Těžce negentlemanské inzultaci z mojí strany tenkráte dotyčná kuřačka unikla pouze zázrakem. Kdo koho tady omezuje a obtěžuje ?
* Onehdy jsem jel čtyři patra výtahem s dosti ošklivou ženštinou kuřačkou, a přestože právě v tu chvíli nebáňala, šel z ní takový smrad, že jsem se málem pozvracel. Kdo koho tady omezuje a obtěžuje ?
* Před řadou institucí v našich městech je možné přes den vidět postávat zaměstnance, jak za každého počasí obětavě vyhulují, neboť uvnitř v budovách to mají zakázáno. Předpokládám, že tento čas je jim odečten z pracovní doby. Že tomu tak není ? A nezdá se vám to podivné ? Asi jejich „práce" nikomu nechybí.
* Aktivního kuřáka pozná každý laik, na to není nutné studovat žádnou medicínu. Ten smrad je prostě nezaměnitelný. Pokud by se kuřák rozhodl přestat (tady mě opravdu baví ty neuvěřitelně šílené pindy, žvásty a bláboly o tom, jak je to složité a komplikované - no, pro některé povahy asi ano), bylo by jednou z možností nastřelit dotyčnému „nekuřácký čip", aby byla kontrola, zda svůj chvályhodný úmysl skutečně dodržuje. Po určité době, když to vydrží, by se mu čip vyjmul. Že je to nesvobodné a nedemokratické ? A to jako proč ?
* V průběhu minulých let jsem v rámci republiky hovořil s řadou hostinských, kteří přešli na nekuřácký provoz. Všichni si libovali, že se jim zvýšila návštěvnost a tržby a že spokojeni jsou nakonec kupodivu i kuřáci, kteří v rámci koloritu chodí kouřit ven a domů přicházejí s oděvy mnohem méně smrdícími.
* Koncem 70. let mě kamarád medik potajmu dostal na pitevnu, kde jsem měl možnost vidět vnitřek kuřácké plíce. Pohled pouze pro opravdu silné žaludky, přesto bych ho všem kuřákům vřele doporučoval jako instruktážně metodický plakát na zeď jejich zasmrádlé ložnice.
Takže přátelé, hlavy vzhůru, a … zapalte si, prosím !!!
Petr Kulda, Ústí nad Orlicí