Ing. Mgr. Irena Ropková (*1981) je radní hlavního města Prahy pro oblast školství a sociální politiky. Je členkou České strany sociálně demokratické.
Po narození v Pardubicích bydlela v Chocni a vystudovala Gymnázium ve Vysokém Mýtě. V hlavním městě absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a Vysokou školu ekonomickou. V minulosti působila jako zástupkyně starostky městské části Praha 3 a věnovala se rovněž právní praxi v oblasti veřejného práva.
Ve volném čase se věnuje sportu, aktivně zejména lyžování, cyklistice, běhu a turistice, rovněž ráda cestuje a poznává nové země a jejich kulturu.

Ing. Mgr. Irena Ropková

Nestýská se vám po malém městě? Kudy vedla vaše cesta do Prahy?
Do Prahy jsem se dostala stejně jako celá řada mladých lidí díky studiu na vysoké škole. V hlavním městě jsem postupem času nalezla celou řadu nových přátel, bydliště, zaměstnání a také příležitost měnit svět kolem mě k lepšímu v rámci politické činnosti. Přes to všechno jsem na můj rodný kraj nezapomněla. Návraty domů pro mě znamenají příležitost zvolnit, odpočinout si.

Zdědila jste po někom v rodině „politické" geny, nebo je to vaše vlastní cesta? Proč jste se rozhodla vstoupit do politiky?
Nezdědila, přesto ale rozhodnutí vstoupit aktivně do politiky nebylo náhodné. Rodiče mě odmalička vedli k zájmu o dění kolem mě, učili mě, že člověk nesmí v životě jen sedět se založenýma rukama a čekat, až se věci změní. Naopak, je potřeba jít ostatním příkladem, ukázat, že úsilí jednotlivce může být impulsem pro celou řadu změn. Za to jim jsem nesmírně vděčná. Mnoho mě naučila i moje babička. Relativně brzy jsem si plně uvědomovala, že pro seniory, pro rodiny s dětmi a pro osoby v nouzi je důležité, aby je nejen obklopovala rodina, ale též aby i stát vycházel potřebným maximálně vstříc.

Jste mladá, vzdělaná, schopná, podobné předpoklady má třeba váš stranický kolega a hejtman Pardubického kraje Martin Netolický… Cítíte nějaké názorové „tření" mezi vaší mladou generací a vašimi staršími stranickými kolegy?
Je nutné především říct, že názorové tření je v demokratických stranách zcela přirozené a žádoucí. Vše je následně možné vyřešit v rámci diskuze, kdy je vždy nutné hledat v daných otázkách konsenzus a kompromisní řešení. Mladá generace samozřejmě zastává v mnoha oblastech odlišná stanoviska oproti starší generaci, nezažila jsem však, že by věkový rozdíl byl závažným problémem.
V poslední době je to například prezident Miloš Zeman, který svými neuváženými výroky často iniciuje zásadní diskuze uvnitř strany, a to i napříč věkovými kategoriemi. Starší generace straníků, kteří jej pamatují v čele naší strany, na něj v mnoha případech nedá dopustit. Jako radní pro školství jsem ale nemohla souhlasit s jeho výroky o nevhodnosti inkluze a integrace.

Dovolte jednu „genderovou" otázku. Pocítila jste někdy jako žena – politička ze strany mužů – politiků pohrdání?
Jako určitou formu pohrdání beru otázku kvót pro ženy. Byť je březnový sjezd sociální demokracie přijal na základě stranického referenda a toto rozhodnutí respektuji, stále s ním nesouhlasím. Domnívám se, že ženy do politiky nedostanou ani sebevýhodnější kvóty, protože jsme jednoduše jiné než muži. Jsme dostatečně schopné, dostatečně ambiciózní, jenom celá řada z nás hledá realizaci jinde než v politice. S muži politiky kolem mě se mi spolupracuje dobře, považuji se za jejich rovnocenného partnera a z jejich strany cítím to samé.

Jaké jsou vaše priority v práci pražské zastupitelky a radní?
V říjnových komunálních volbách jsem kandidovala s cílem změnit město k lepšímu, a to prostřednictvím hospodárné a zároveň sociálně citlivé politiky. Vzhledem k mému dlouhodobému zaměření na sociální témata se jedná především o problematiku péče o seniory a další potřebné, otázky rodinné politiky a vhodného skloubení profesního a osobního života rodičů a rovněž i otázky transparentního a promyšleného hospodaření s veřejnými prostředky.
Jsem přesvědčena a každý den se v tom utvrzuji, že je možné naplňovat funkci sociální péče jakožto efektivní záchranné sítě pro občany v nouzi a zároveň dostát požadavkům na hospodárnost a efektivnost. Hlavní prioritou je tedy dokázat, že sociální demokracie je dobrým hospodářem, který obyvatelům naší země vychází vstříc.

Minulý čtvrtek byl v kalendáři Josef, jenž je patronem rodiny, ale i práce. Možnost skloubit rodinný a pracovní život je jednou z vašich priorit. V Praze je to reálné, rodiny si mohou dovolit zaplatit soukromou školku nebo jesle, ale je to reálné i v menších městech?
Je potřeba říct, že se situace napříč republikou zlepšuje, byť je nedostatek míst v zařízeních předškolního vzdělávání a i na základních školách palčivým problémem v mnoha místech, a to i v Praze, kde rozhodně nežijí pouze movitější rodiny. Snažíme se této situaci čelit, investujeme do výstavby nových školských budov, využíváme rozvojové programy ministerstva školství a jednáme s příslušnými orgány o nutnosti investic do této důležité infrastruktury.
Péče o lidi je pro nás prioritou a tak by to mělo být všude, nehledě na velikost obcí. Z dlouhodobého hlediska se tento přístup zcela jistě vyplatí, rozhodně více než investice do předražených projektů typu tunelového komplexu Blanka.

Kdy jste byla naposledy ve svém rodném městě, chystáte se tam?
Naposledy jsem se před týdnem zúčastnila setkání všech obyvatel rodné vesnice mých rodičů. Promítaly se záběry ze sedmdesátých a osmdesátých let. Musím říct, že atmosféra byla skvělá, byla velká legrace sledovat černobílé video, kde si děti hrály v lese a lezly po střechách domů. V dnešní době by se mnoha rodičům při pohledu na tato dětská dobrodružství dělalo mdlo a přemýšleli by jistě nad tím, jak tehdy mohly děti přežít. Moc se těším, až domů zase zavítám. Vždy to stojí za to, protože všude dobře, doma nejlépe.