Chci žít…

„Tady není zebra proti nájezdu na chodník. Tady jsem málem přišel o život. Podívejte, hřebík, zrovna minulý týden jsem píchnul," můj průvodce neztrácí čas a jako z rukávu sype své zážitky z cesty, kterou zdolává denně. „Chci se dostat mezi lidi," říká na vysvětlenou.
Karel Šroler je aktivní senior, kterého na začátku nového tisíciletí do vozíku usadila včas neléčená borelióza. Dřív aktivní a úspěšný sportovec – lyžař už několik let bojuje za trasu bez bariér, a tedy lepší život, a to nejen pro sebe, ale, jak říká, i pro maminky s kočárky a „berlaře". „Lidi mají spoustu jiných starostí a možná si nechtějí dělat zle. Mně ale nic jiného nezbývá než bojovat, pokud chci žít, a na vozíku to skutečně jde," dodává.

Adrenalin ve městě

Trasa vede kolem rušné silnice číslo 11, kvůli hluku kamionů a aut se občas málem neslyšíme. Zámkovou dlažbu v Helvíkovicích střídá dřevěný mostek, znovu „zámkovka", dál ale děravý asfaltový chodník, štěrkem látaný betonový chodníček. Pochvaluji si, když vstupujeme na betonový chodník, vždyť už za zatáčkou je žamberské muzeum.
„To je abychom nabrali síly," upozorňuje mě vozíčkář Karel. Vzápětí následuje chodník z dlaždic, je úzký, z jedné strany sráz, od nějž nás odděluje chatrné zábradlí, z druhé strany nekonečné proudy aut. Stopy na chodníku jasně prozrazují, že si kamiony přes něj tu zatáčku prostě někdy „střihnou". „Nedávno tady auto prorazilo zábradlí a sjelo dolů, museli ho vyprošťovat zdola. Nějakou dobu tady nic nebylo, teď sem dali pletivo," upozorňuje mě Karel Šroler, když procházíme okolo.
Za adrenalinovou zatáčkou už infrastruktura vypadá civilizovaněji. Zámková dlažba, vodicí pásy, přechody nebo aspoň místa pro přecházení. Blížíme se k autobusovému nádraží, které by mělo brzy projít rekonstrukcí. Sice je to tak trochu zbytečné, protože autobusy tady nejsou uzpůsobené na přepravu vozíčkářů, přesto jdeme na průzkum. Bariéry, nedostupná čekárna i samotné zastávky na ostrůvcích. Konečně chápu, proč se někdy vozíčkáři „motají" na silnici. Oni prostě nemají na výběr! Bezbariérové nájezdy na sebe místy zcela nelogicky nenavazují asi nejen v Žamberku.

Vozíčkář Karel Šroler.Vozíčkář Karel Šroler.Vozíčkář Karel Šroler.

Zpátky a jinudy…

Nabíráme směr náměstí, cesta vede přes kruhový objezd, po upraveném prostranství kolem kostela. Pěší zónu zavrhujeme, je to do kopce, i když elektrický vozík by to dal. Kolize nastává u fary s kamennými sloupy v chodníku. Vozík neprojede, takže zpátky a zase kousek po silnici, než další nájezd umožní návrat na úzký chodníček.
Náměstí se dá po chodníku alespoň objet, mnoho sjezdů nenabízí. Karel Šroler mi s radostí ukazuje, u kterých obchodů už přibyly zvonky, kterými si handicapovaný může přivolat obsluhu. Má ho i radnice. Tam Karla Šrolera dobře znají… „Jak rádi vás na úřadech vidí?" ptám se ho. „V Helvíkovicích mi vycházejí vstříc. V Žamberku se dovnitř nedostanu, takže s nimi mluvím přes okno. Dostal jsem vyrozumění, že ten chodník budou řešit," zní odpověď.

Jako kaskadér

Po malé zastávce pod korunami voňavých lip v parčíku uprostřed náměstí, kde si uvědomuji bolest odřených pat, začíná naše cesta zpět do Helvíkovic. Kousek od náměstí odklízím z chodníku popelnici, abychom mohli pokračovat.
Nedaleko bývalých kasáren se z mého průvodce stává kaskadér. Některé nájezdy sklonem připomínají černou sjezdovku. Vymlouvám seniorovi na vozíčku jeho záměr předvést mi neopatrné najetí na takové místo, které by znamenalo převrácení vozíku. „Ještě že mám návyky z lyžování," komentuje to s humorem.
Cestou ještě probereme, jak obtížné je získat elektrický vozík nebo jak (ne)zvládá počítač, a jsme zpátky ve vesnici nalepené u Žamberku. Loučím se s Karlem Šrolerem s příslibem, že se poptám na radnici, jak to s opravou té jeho trasy vypadá…

Kritizovaný chodník opraví na podzim

Žamberk – „Ten chodník není v dobrém stavu ani pro běžného zdravého člověka," říká na adresu kritizovaného úseku mezi Helvíkovicemi a Žamberkem starosta Jiří Dytrt. Rada města se problémem zabývá už od minulého roku. Oprava je naplánována na letošní podzim.
Kompletní rekonstrukce včetně zajištění bezbariérovosti a místa pro přecházení směrem na hřbitov, to vše by se mělo realizovat v říjnu. V listopadu má být hotovo, ujišťuje starosta.
Město chtělo na opravu získat dotaci ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Zjistilo se však, že u Orlických kasáren do chodníku zasahují soukromé pozemky. A to byl pro poskytovatele dotace problém. Nyní jsou majetkové poměry napraveny, je připravený projekt i peníze.
Bezbariérové by po plánované rekonstrukci mělo být také autobusové nádraží. Na ní se bude podílet město a ČSAD Ústí nad Orlicí. Práce měly být hotové do poloviny roku, vše se ale zdrží kvůli kritice navrhovaných autobusových čekáren. „Proces se zastavil, architektovi jsme poslali návrhy, aby doporučil nejvhodnější variantu. Teď to záleží na jeho vyjádření. Pak se to bude zpracovávat," dodal k tomu Jiří Dytrt.
Žamberk na bezbariérovosti průběžně pracuje. V roce 2008 dokonce spatřila světlo světa koncepce na osm bezbariérových tras městem. Něco se podařilo realizovat, něco však „zapadlo".
„Když nás někdo upozorní na konkrétní problém, napravujeme to. Běžný člověk si takových nedostatků kolikrát nevšimne. Pan Šroler už nám několik podnětů poskytl, upozornil například, že na veřejných bezbariérových toaletách je potřeba umístit madlo níž. Jsme za takové podněty rádi," uzavřel Jiří Dytrt.