Poprvé u voleb

Pro někoho byl včerejšek normální den, pro někoho byl výjimečný, specifický. Před českotřebovským gymnáziem, kde sídlí třetí volební okrsek, postávali první nedočkaví voliči ještě před čtrnáctou hodinou. Mezi nimi také Pavlína Vacková s dcerou Anetou. „Pravidelně nechodím, je to dlouho, co jsem byla naposledy volit,“ řekla ještě před vstupem do místnosti paní Pavlína a hned vysvětlila, co ji přimělo ke změně postoje: „Celková nespokojenost. Když člověk bude probírat politiku jen s kamarády a nepůjde k volbám, je to o ničem. Volit budu střed.“

Pro Anetu Vackovou měly páteční parlamentní volby zcela jinou příchuť, v osmnácti letech vhazovala lístek do urny vůbec poprvé. A jak přiznala Deníku, doma se tradiční otázka „komu“ řešila intenzivně. „Lístky jsem probírala hodně dlouho, byla jsem na vážkách, ale půjdu spíš k pravici,“ konstatovala prvovolička a maminka Pavlína pohotově dodala, že hlasovat budou shodně. „Bavili jsme se především o tom, komu to určitě nehodíme!“ dodala pár minut před začátkem voleb.

Od urny do lesa

„Ve dvě jdeme na to,“ měl včera po poledni jasno Josef Kvičera z Klášterce nad Orlicí, pedagog „ve výslužbě“, kterého čtenáři Deníku znají i jako autora poetických snímků. Netajil se tím, že patří k voličům, kteří lístky do urny vhazují jako první. Včera měl i další důvod si pospíšit, na chvíli umoudřené počasí ho totiž táhlo do přírody. „Chci jít ještě na houby, chci zkusit najít nějakého hříbka,“ prozradil.

Možná si chtěl i „vyčistit“ hlavu, protože, jak přiznal, s volbami si letos lámal hlavu víc než jindy. „Letos volby prožíváme už delší dobu. Tak důkladně jsme se nerozmýšleli a nepřipravovali snad nikdy. Intenzivně sledujeme v televizi všechny pořady k volbám, čteme Deník, hodně se tomu zkrátka věnujeme,“ nechal nahlédnout do svého soukromí a pokračoval: „Předvolební kampaň na mě působila dost podobně jako ty předcházející. Mně se prostě nelíbí, že je stavěná na pomluvách druhých stran. Ten styl vydobití vítězství podobný ringu se mi nelíbí. Spíš by se mi líbilo, kdyby strany ukazovaly realizovatelné plány, které mají nějakou záruku naplnění.“

Petr Mikulenka volbám zcela dobrovolně přizpůsobil svůj pracovní den. Jako finanční poradce žije a pracuje v Praze, trvalé bydliště má ale v Ústí nad Orlicí. Kolem třetí odpoledne proto sedl do auta a na trase Praha – Ústí se vydal „vstříc nové budoucnosti“, protože už prý má té politické divočiny dost. „Doufám, že vše v pořádku stihnu, abych dnes odvolil,“ svěřil se těsně před odjezdem. O své účasti přitom ani chvíli nepochyboval: „Nepochyboval jsem ani chvilku, ta cesta mi za to stojí. Vždycky volím. I kdybych byl na druhém konci republiky, tak pojedu volit.“ Už před volbami byl rozhodnutý, že jeho volební lístek spadne rozhodně doprava, takže důrazná předvolební „masáž“ šla v Praze mimo něj. „Kampaň jsem si vůbec nepřipouštěl k tělu,“ potvrdil a dodal: „Ale líbí se mi letošní iniciativa lidí, že nejsou lhostejní.“ Cesta do Ústí je pro něj samozřejmě i cestou domů, k rodině. Nečekají ho tam ale rodinné rozepře kvůli politice? „V nejbližším okolí vládne shoda, takže sice diskutujeme, ale rozhodně se nehádáme,“ pochvaloval si osmadvacetiletý inženýr.

(jp, miš)