Bude mezi nimi i voják z jedné obce na Českotřebovsku. Stejně jako řada dalších vojáků je příslušníkem 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu z Pardubic, který tvoří jádro kontingentu. Na misi budou zastoupeni i příslušníci 14. brigády logistické podpory z Pardubic a vojáci z dalších čtyřiapadesáti armádních útvarů různých specializací. Kontingentu velí podplukovník Jiří Kývala, jeho posláním je plnit operační úkol v mírové operaci KFOR. Jeho prioritami je vedle ochrany vlastních sil ochrana životů a majetku minorit i významných náboženských a kulturních památek. Oslovený voják, který si přál zůstat v anonymitě, Deníku misi a přípravu na ni stručně představil. Pokud mu bude štěstí a nadřízení přát, stihne po příletu do vlasti na přelomu roku narození svého prvního potomka.

Byl jste na vojně?
Byl. Nejdřív v Jihlavě, potom v Lipníku nad Bečvou a nakonec v Čáslavi. Potom jsem šel na rok do civilu, udělal jsem testy a vrátil se do armády. Zájem o profesionální práci v armádě vzešel právě na vojně.
Měl jste už na vojně nějakou specializaci?
Udělal jsem si kurz na vysílačky jako spojovatel, v Čáslavi mě potom, jako vyučeného elektrikáře, převeleli na letiště a dostal jsem na starost osvětlení přistávací dráhy. Později jsem svítil stíhačkám v noci na přistání. Práce mě bavila, chtěl jsem tam zůstat, ale nevyšlo to. Nabídli mi místo v Pardubicích u dělostřelectva, nastoupil jsem jako obsluha samohybné kanónové houfnice.
Představte prosím krátce vaši misi.
Naším úkolem je především ochrana civilistů. Hlídáme také hranice mezi Kosovem a Srbskem. V Kosovu je totiž velký problém s nedostatkem dřeva, všechny lesy tam vykáceli, jsou tam jen louky. Lesy jsou ale v Srbsku, takže ho Albánci nelegálně těží v pohraničních vesničkách, odkud ho vozí do měst, kde se prodává lidem na zimu. Srbové si to nenechávají líbit a kontrolují svoji část hranice, my hlídáme z kosovské strany.
Jak probíhala vaše příprava?
Výcvikem v záloze jsem v Kosovu prošel v lednu. Chodí to tak, že na místě působí vždy tři čety a další tři jsou v záloze. Ze záložní roty se potom stane ta, která tam působí.
Jak se k vojákům místní chovají?
Respekt… Jsme už patnáctý kontingent, takže lidé už vědí, co dělat, když je třeba zastavíme v autě.
Jedete na mírovou misi, přesto, hrozí tam nějaké nebezpečí? Budou se o vás vaši blízcí bát?
Za dobu, kterou jsem tam strávil, se tam po vojácích rozhodně nestřílelo, ale střelba bývá slyšet. Dochází také k dopravním nehodám.
Rodina se o mě asi trochu bát bude, nejhorší ale bude překonat odloučení.
Chtěl byste do Afghánistánu?
Když jsem nastoupil do armády, chtěl jsem se dostat na misi do Iráku, nevyšlo to. Čtyři roky jsem usiloval, abych se dostal do Kosova. Vzhledem k tomu, že čekáme rodinu a vzhledem k tomu, jaká je situace v Afghánistánu a vůbec ve světě, myslím, že je to moje první a zároveň poslední mise.
Vojáci v regionu působí i v jiných misích.

Další související články naleznete ZDE a ZDE