Kliknutím zvětšíteJak se k tradici postavil komunistický režim? Proč je role zrádného Jidáše v průvodu za odměnu? I o tom jsme si povídali se Soňou Krátkou.
"Zvyk byl vnímán jako nevinná zábava hochů, tím, že byla zažitá po generace a nikdo v ní naštěstí nesledoval útok na komunistický režim. Prozatím jedinou výjimkou byl Zámrsk nedaleko Vysokého Mýta, kde podle vzpomínek pamětníků v 50. letech uvědomělá soudružka učitelka nechala všem dětem do žákovské knížky napsat, že zakazuje obchůzky, protože se jedná o žebrání," řekla v rozhovoru pro Deník.
Lze určit, do jakého období tradice vodění jidáše vůbec sahá?
Nejdříve třeba si uvědomit, že kolední obchůzka s maskou jidáše je vlastně jakýmsi vyvrcholením aktivity hochů na vsi. Od Zeleného čtvrtka, kdy podle křesťanské liturgie odletí zvony do Říma a na znamení hlubokého smutku z očekávané smrti Krista utichnou, zvony nezvoní na pár dní skutečně nikde. Ve velkých chrámech ani v malých venkovských kostelících.
Tradice Vodění jidáše je na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Pardubického kraje a také na Seznamu vzácných statku České republiky.
Zvony ale plnily nejen funkci ohlašování blížící se bohoslužby, nebo například úmrtí. V lidovém prostředí měly také ochrannou funkci, na ně se zvonilo při bouři, aby lomoz zvonu odehnal hromy. Hluk zvonu odjakživa tedy také chránil před špatnými silami. A tuto funkci přebírali hoši s klapačkami, řehtačkami a trakárky. Několikrát za den, často brzy ráno a pozdě večer, a mezitím ještě několikrát projdou vsí a místo tak symbolicky ochraňují přes zlem.
Může jít tedy o starší než křesťanskou tradici?
Ano, je patrné, že se jedná o zvyk, jehož prameny musíme hledat už v dobách předkřesťanských. A s příchodem křesťanů později došlo k pojmenování masky jidáš a propojení funkce klapání jako zástup zvonů.
Kde se tradice, kromě Pardubického kraje, ještě drží?
Existuje více lokalit v naší republice, kde se od čtvrtka do soboty pohybují spořádané dvojstupy chlapců seřazené podle velikosti a jen klapají. Nemají povědomí o tom, že v sobotu končí celý děj obchůzkou s maskou, jen zkrátka chodí po koledě. Obdobný zvyk zakončený koledou s maskou jidáše je dokumentován kolegy na Bučovicku a zajímavé doklady máme například z Polska.
Kurátorka sbírek Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Soňa Krátká
Existuje důvod, proč se zvyk udržel právě na Pardubicku?
Neexistuje, udržel se pravděpodobně zcela náhodně.
Pozorujete upadající zájem o tradici nebo je vodění jidáše v obcích stále silně zakořeněno?
V terénu se pohybuji už více let. Je vždy obtížné provádět dokumentaci, pokud zvyk probíhá ve stejnou dobu na několika místech často vzdálených od sebe. Takže jsem ráda, že mám v obcích pomocníky, a ti mi dodají vždy několik snímků a zprávu o průběhu. Ale snažím se pravidelně komunikovat s danými místy. Zájem o realizaci je vždy veliký, aktéři se účastní od velmi útlého věku, za doprovodu starších sourozenců nebo dospělých. Touto cestou si vštěpují postupně průběh obchůzky a text popěvku. A zvyk se tedy předává bezprostřední účastí.
Jidáš v Jenišovicích, rok 2016.
Co se s tradicí stalo v době komunistického režimu?
Zpravidla se nestalo nic. Zvyk byl vnímán jako nevinná zábava hochů, tím, že byla zažitá po generace a nikdo v ní naštěstí nesledoval útok na režim. Díky tomu mám v archivu snímky nejen z doby po roce 1989, ale také velmi cenné a zajímavé snímky s vesnic z různých období 20. století. Můžeme ale také poradit, pokud se někde rozhodnou zvyk znovuobnovit.
Prozatím jedinou výjimkou byl Zámrsk nedaleko Vysokého Mýta, kde podle vzpomínek pamětníků v 50. letech uvědomělá soudružka učitelka nechala všem dětem do žákovské knížky napsat, že zakazuje obchůzky, protože se jedná o žebrání.
A co doba covidová, ta se na tomto zvyku podepsala?
V lokalitách jsem se pohybovala v době před pandemií a také samozřejmě během zákazu. Takže vím, jak těžce vnímali zákaz činnosti lidé v místě. Na vsi je totiž v době sobotní obchůzky víc živo než na velikonoční pondělí, jidáš s průvodem je netrpělivě vyhlížen a štědře podarován. Zákaz během pandemie ale paradoxně hůře než děti, které si rychle najdou jinou zábavu, vnímají dospělí. A často muži, kteří kdysi sami s jidášem chodili. V letošním roce byla více nutná pomoc dospělých, výpadek byl delší, a proto na děti bylo nutné více dohlédnout, než si zvyk více „zažijí“. Chuť k realizaci je stále, v letošním roce byla ale větší než obvykle. Největším problémem není nezájem hochů o realizaci, ale nedostatek dětí daného věku a pohlaví.
Takže pokud zvyk vymizí, je to spíše vlivem demografického výkyvu.
Jidáš na Sedleci, rok 2017.
Koho ještě, vyjma jidáše, v průvodu najdeme?
Představitel jidáše je ve svém kostýmu obtížně pohyblivý, občas kvůli masce na hlavě nevidí. Vedou ho vodiči - dospělí chlapci - z nichž se další rok vybírá jidáš. Říká se jim také párovníci. Vedoucím obchůzky je pán zvaný kaprál, velitel nebo vyklepávač. Koledu vybírají vařečkáři zvaní také například košikáři. Nejmenší co do věku jsou pak řadovými klapáči, hrkáči nebo také smrkáči. Během let se postupně posouvají aktéři v hierarchii průvodu. Z klapáčů jsou výběrčí koledy, párovníci, a nakonec průvod opustí přibližně ve věku 15 let jako představitelé jidáše. Někde je ale jidášem naopak nejmenší hoch ze vsi.
Lze říci, že je role jidáše za odměnu?
Samozřejmě, během let se z malého hocha vypracuje až na vrchol. Pečlivě se sleduje a písemně zaznamenává aktivita jedinců během let. Sráží se body za prohřešky, například neposlušnost v průvodu, klapání mimo povel, nebo neúčast během obchůzek ve čtvrtek a v pátek. Svoji váhu také má, zda je hoch místní, nebo chalupář. Ale i ten může být jidášem, pokud si svoji roli náležitě zaslouží.
Můžeme blíže popsat jidášův kostým?
Tradice velí, že by jako materiál měly být použity přírodní suroviny seno, sláma, rákosí. A také je důležité, aby nebylo na první pohled patrné, kdo pod maskou stojí. Takže vysoká čepice buď zakrývá obličej, nebo je tvář zamazána černou a červenou barvou. Někde má jidáš ušit kabátec, který se obléká. Jinde jsou nohy, trup a ruce obaleny připravenými dlouhými rulíky ze slámy nebo sena či třeba odpadu z konopí. V některých lokalitách ale jidáš nosí černé oblečení nebo černý kabát.
Liší se tradice obec od obce?
Podstata zvyku zůstává všude stejná. Nádherné odlišnosti lze v terénu zaznamenat právě co do rozmanitosti podoby masky a také co do popěvku. Během sobotní obchůzky skupina vyhrává na zvukotvorné nástroje, ale také recituje popěvek. Základem je odkaz právě na proradného jidáše jako zrádce Ježíše. Popěvek se ale také (stejně jako maska) drobně liší mezi místy. Můžeme tedy říci, že i v sousedních vsích lze narazit na zcela odlišný průvod. Příkladem jsou třeba dvě skupiny v Chroustovicích a průvod v sousedních Holešovicích nebo Lhotě u Chroustovic, na jidáše v černém a moderním oděvu narazíme v Uhersku.
Jidáš v Radimi u Luže v roce 2017
Koledování je povětšinou dívkám zapovězeno. Je to s voděním jidáše stejné?
Ano, je to tak. Těchto obchůzek se účastní pouze chlapci, ale jsou výjimky. Někdy se stane, že je prostě málo kluků, pak by se obchůzka nerealizovala vůbec. Takže vezmou dočasně dívky jako pomocníky k překlenutí krizového období. A pokud se počet zlepší, děvčata opět přestávají chodit. V Zámrsku, kde byl zvyk znovuobnoven, ale chodí stále kdo chce, děvčata i chlapci. A dokonce zde byla jidášem i dívka.
Průvod obvykle končí na okraji obce, kde se spálí alespoň část masky. Co z vesnice symbolicky odchází?
Oheň plní očistnou funkci. Z toho důvodu se má vždy část masky spálit a tím se očistí místo od všeho špatného a do vsi po zimě může konečně přijít jarní období.
7
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
