Někteří byli dokonce nuceni naplánované podniky zrušit – mj. byl odvolán letecký den na letišti ústeckého aeroklubu. „My si kvůli počasí nemůžeme dovolit rušit nic, to je nemyslitelné,“ prohlásil ovšem do telefonu rozhodným hlasem jednatel spolku chovatelů ve Slatině u Vysokého Mýta Petr Machata, když byl z redakce dotázán, zda má cenu vyrážet na výstavu, kterou Slatinští na sobotu a neděli avizovali.

Kdo do areálu slatinských chovatelů vyrazil, rozhodně nelitoval. Už osmadvacátá tradiční výstava nabídla pestrou podívanou na výsledky práce zhruba osmi desítek vystavovatelů. K vidění bylo kolem dvou set králíků, přibližně stejný počet holubů, na devadesát kusů drůbeže, ale třeba i kozy. Zvláštní pavilon byl určen exotům, zaslouženou pozornost poutala např. velká voliéra s pětadvaceti australskými papoušky.

Slatinská výstava ovšem už dávno není pouze o chovatelích, její součástí je i doprovodný program. Atrakcí určenou především dětem, se stal „králičí hop“. Jde vlastně o sportovní klání králíků, které jejich chovatelé cvičí k absolvování dráhy s překážkami. Své svěřence předváděli „v akci“ manželé Šípovi z Chotěboře. „Připomíná to agility psů nebo klasický koňský parkur. Když se dělají závody, jede se podle stejných pravidel jako u parkuru. Dělá se také skok do výšky a skok do dálky. U nás ovšem zatím nejsou závody povoleny. Ty jsme viděli v Německu nebo v Dánsku, dlouhou tradici mají severské země, léta pořádají svá mistrovství. Příští rok má být také poprvé mistrovství Evropy ve Švýcarsku,“ přiblížil „králičí hop“ Jindřich Šíp s tím, že se této u nás neobvyklé disciplíně věnuje druhým rokem a s ženou cvičí přes dvě desítky králíků.

Jindřich Šíp je zkušený chovatel a posuzovatel králíků. Výstavy zná a tu slatinskou řadí velmi vysoko. „Musím pochválit chovatelský areál i velkou pestrost, kterou výstava nabízí. Líbí se mi i doprovodný program,“ uvedl.

A doprovodný program si chválu opravdu zasloužil. Ať už šlo o již zmíněný „králičí hop“, výstavu modelářů, ukázky tvorby dřevěných plastik či výcviku psů pro práci v pastevectví. Nechyběly traktory–veterány, podruhé si mohli zájemci prohlédnout také expozici nazvanou „Blafání stabiláků“, přehlídku stabilních motorů využívaných před lety především na venkově .

U unikátních strojů vyrobených v prvních desetiletích minulého století Deník zastihl jejich majitele Miroslava Kajsrlíka ze Zámrsku. „Stabilní motory jsou moje životní vášeň. Věnuji se jim dvanáct let, před osmi lety jsme dali dohromady první motor. Tím to začalo. Sháněli jsme je různě po známých, po stodolách. Líbí se nám ten kus řemesla, který do nich naši předci dali. Jsou na nich detaily, s nimiž máme třeba i dnes problémy. Ta strojařina a provedení mají velké kouzlo. A když po roce takový motor zablafe, je to pro nás odměna,“ svěřil se. „Stabiláky“ které před lety, tam kde nebyla elektřina, poháněly mlátičky, pily i další stroje, okouzlují jak pamětníky tak i mladší generace. Miroslav Kajsrlík jich má deset a nedá na ně dopustit.