DANIEL DOSTRAŠIL
správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.
Bojím se, že skutečný mír neexistuje, válka stále probíhá. Boj mediální o veřejné mínění, boj ekonomický o rozšiřování sféry vlivu, boj politický o demokracii a její udržení, boj v srdcích o naději, lásku a víru. A když vůdci i národy selžou v těchto vnitřních zápasech, vyhřezne to ven v podobě otevřeného konfliktu. Největší nepřítel je tak v nás samotných. Všem čtenářům přeji Boží pomoc do tohoto boje.

LUDMILA MAREŠOVÁ KESSELGRUBEROVÁ
středoškolská učitelka, Česká Třebová
Nevím, jestli si všichni dost vážíme možnosti vést normální život, spíše nám to asi připadá samozřejmé. Tak tomu ale není. Evropa a vůbec svět už velmi dlouho nezažily velký válečný konflikt (naštěstí!). Lidstvo jako by zapomnělo, co je dobré a má se podpořit a co zlé, hodné potlačení. Ztrácí zdravý rozum, chová se pošetile, vyhledává nebezpečí a rizika. Doufám, že to nepovede k jakékoliv válečné hrůze. Ta by pak ovšem rychle ukázala, jak to s tím dobrem a zlem je.

PAVEL STRNAD
ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky
Rodiče se narodili před válkou, poznamenala jim dětství a následně čtyřicet let, tedy většinu jejich života, žili ve válce studené. Já jsem prožil celý život v míru a větší část života ve svobodné zemi, naše děti už znají naštěstí jenom mír a svobodu. Nesmírně si toho vážím, prožíváme vzácně dlouhé mírové období. S příchodem další generace si čím dál víc uvědomuji, jak jsou mír a svoboda vzácné, důležité a bohužel i křehké. Největším ohrožením míru je naše vlastní pohodlnost, nestatečnost a někdy i hloupost. S chytrým a odvážným národem má každý agresor větší práci.

HANA CHVÁTILOVÁ
ředitelka ZUŠ Petra Ebena, Žamberk
Jako dítě jsem vyrůstala v jistotě, že mír už je věčný. Tato moje víra utrpěla mnohé trhliny. Válka ve Vietnamu, šestidenní válka v Izraeli, studená válka a nakonec spřátelená invaze do Československa v roce 1968. Pochopila jsem, že nic není věčné a začala jsem se o mír bát. S každým dalším válečným konfliktem kdekoli ve světě si jeho křehkost uvědomuji. Evropu jsem však považovala pod křídly Evropské unie a NATO za relativně bezpečný prostor. I o ten se už bojím. Bojím se větru a zvyklostí z východu. Škoda, že 70. výročí konce 2. světové války nemůžeme slavit s pozitivními emocemi k Rusku!

MARTIN VÍDENSKÝ
vlakvedoucí osobních vlaků, básník, Letohrad
Toho, že mohu žít v míru a v relativně bezpečné části světa, si nesmírně vážím. Když ale slyším některé brblaly, tak si říkám, že snad ani nevíme, jak se máme. Mír je mnohdy brán jako samozřejmost, ale o jeho křehkosti jsme se mohli v poslední době několikrát přesvědčit. Lokální války a nepokoje jsou jako malá ohniště. Když se je nepodaří včas uhasit, mohou přerůst v obrovský požár. Současný mír nejvíce ohrožují mocenské a ekonomické zájmy hrstky nejbohatších rodin tohoto světa. Dalším nebezpečím jsou politici a jejich rozhodnutí, lživá a štvavá mediální propaganda a neschopnost spousty lidí přemýšlet, dát si věci do souvislostí a utvořit si vlastní názor. Poslušné ovce se v klidu pasou a vlci si zuby brousí…