Dan Dostrašil

DANIEL DOSTRAŠIL
správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.

Za minulého režimu se neříkalo senior, ale důchodce. Tedy ten, který je společností vyživován. A pro mnohé i ten, kdo patří uklidit do Domovu důchodců. Dnes se říká „senior", tedy ten, kdo je starší věkem. Se stářím se má primárně pojit moudrost a životní zkušenost, nikoli státní podpora. Už král Šalamoun napsal: „Chloubou mládenců je jejich síla, ozdobou starců šediny." Tedy i když senioři nevynikají silou, jsou hlubokou studnicí moudrosti. A je jen na nás, jestli budeme z této studně čerpat, nebo jí pohrdneme.

Pavel Strnad

PAVEL STRNAD
ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky

Postavení seniorů ve společnosti můžu hodnotit především podle toho, co vidím ve svém bezprostředním okolí. V něm jsou mnozí senioři velmi aktivní ať už v Klubu seniorů nebo v jiných organizacích. Nabídka společenských a kulturních aktivit pro seniory je poměrně široká, jde jen o to mít zájem a snahu se zúčastnit. Teď před komunálními volbami navíc seniorům slibují téměř všichni téměř všechno, tak uvidíme, jaká bude realita.

Hana Chvátilová

HANA CHVÁTILOVÁ
ředitelka ZUŠ Petra Ebena, Žamberk

Zůstanu tentokrát doma v Žamberku. Senioři mohou využít bydlení v Penzionu, navštěvovat dvakrát týdně Klub důchodců. Mohou se přihlásit do Žamberské akademie volného času (jakési univerzity třetího věku), chodit na kulturní akce za snížené vstupné. Autobusová linka je dopraví z podměstí na nákupy a k lékaři, ani pohybové a sportovní vyžití si nemusejí odříkat. Na příkladech svých jen o málo starších přátel vidím, že ani vše nestíhají. Jen chtít. Ani v pozdním stáří a případné nemoci nejsou bez šancí nabídka Centra sociálních služeb je opravdu všestranná.

Martin Vídenský, básník z Letohradu, na vrcholu slovenského Velkého Choče (snímek z letošního září).

MARTIN VÍDENSKÝ
vlakvedoucí osobních vlaků, básník, Letohrad

Není senior jako senior. Někteří třou bídu s nouzí, čelí nemocem stáří, útokům Šmejdů a jsou odsunuti na okraj společnosti. Na druhou stranu tu máme seniory, kteří se stále aktivně zapojují do života, cestují, věnují se svým koníčkům a své stáří si s chutí a naplno užívají. Při pohledu na tyto seniory mne napadá troufalé tvrzení, že patří ke šťastné generaci. Ta naše generace nejspíš bude v jejich věku stále ještě u strojů…

Ludmila Marešová Kesselgruberová

LUDMILA MAREŠOVÁ
KESSELGRUBEROVÁ
středoškolská učitelka, Česká Třebová

Myslím, že v rovině materiálního zabezpečení to s českými seniory není tak zlé. Po lidské stránce to je ale horší. S dědečky a babičkami by se mělo víc mluvit, zabývat se jimi, nabízet jim adekvátní program a dávat najevo, že patří do společnosti, i když už mohou jen méně nebo vůbec pracovat. Je to jistě otázka pochopení, trpělivosti a peněz. Nezapomeňme ale, že v lepším případě nás to čeká všechny.

A jaký názor máte vy? Diskutujte!