Kliknutím zvětšíte
DANIEL DOSTRAŠIL
správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.
Ano i ne. Ano, jsem rád, že jsme v zemi, kde máme svobodné volby a otevřené hranice, jsem rád, že je u nás svoboda vyznání a projevu. A zároveň ne, naše země nevyzrála a nedospěla. Z podvodníků jsou ještě větší podvodníci, z hlupáků ještě větší hlupáci, z lakomců ještě větší lakomci. Spousta lidí si svobody neváží a demokracie zneužívá. A to mě nenapadlo před 25 lety, kdy jsem nosil na bundě odznáček OF.
LUDMILA MAREŠOVÁ
KESSELGRUBEROVÁ
středoškolská učitelka, Česká Třebová
To rozhodně ne! Když se hroutil starý režim, zakládala jsem Občanské fórum v Mohelnici a velmi, velmi naivně si představovala, že odteď budou české moudré hlavy pracovat pro spravedlnost a prosperitu tohoto státu. Skoro nic z mých představ se nenaplnilo. Už v roce 1990, když se začalo trhat Slovensko, jsem pochopila, že ráj na zemi se nekoná. A od té doby mě zejména politický vývoj této země rmoutí. Dnes se stydím i za prezidenta, jako před devětaosmdesátým.
PAVEL STRNAD
ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky
Popravdě když jsem coby student stál před 25 lety na Václavském náměstí pod balkonem Melantrichu a slyšel Martu Kubišovou zpívat Modlitbu, byl jsem šťastný a snad jsem ani žádné představy neměl. Vzhledem k věku je snad pochopitelné, že se mi tehdy v hlavě honilo to známé trio „pivo-holky-rokenrol". Dnes jsem to upravil na „víno-ženy-sborový zpěv" a šťastný ze svobody jsem stále. Až na řídké výjimky mě nikdo nevyhazuje z práce; děti studují školy bez dobrozdání uličního výboru; když jsou čas a peníze, cestujeme, kam chceme. Ve svobodných volbách volíme někdy do funkcí nemehla, ale vybíráme si je sami. A v pondělí 17. listopadu v osmnáct hodin u kašny na králickém Velkém náměstí si můžeme říct, že čtyřicet let komunistického marasmu jsme ještě úplně neodčinili, ale na dobré cestě určitě jsme.
HANA CHVÁTILOVÁ
ředitelka ZUŠ Petra Ebena, Žamberk
V podstatě ano. Chtěli jsme svobodu máme ji. Že si s ní občas nevíme rady, není její vina. Chtěli jsme pravdu, často ji však neumíme rozeznat. Chtěli jsme lásku, ale někdy ji promeškáme. Chtěli jsme cestovat, ale vlastně se nám mnohdy nechce. Chtěli jsme si o svých věcech rozhodovat sami, ale neumíme to. Chtěli jsme demokracii, ale dodnes jí úplně nerozumíme. Chce to ještě čas a občas vzpomenout, jak to bylo dřív. Třeba právě při této příležitosti…
MARTIN VÍDENSKÝ
vlakvedoucí osobních vlaků, básník, Letohrad
Abych řekl pravdu, tak jsem na rozpacích a cítím spíš zklamání. Myslím, že jsme promarnili obrovskou šanci a z jedné totality jsme přešli do totality druhé. Bolševiky vystřídala mafie, do politiky se hrnou korporátní magnáti a určujícím faktorem je dnes ekonomický zisk. Ekonomika nás má v hrsti a my jí z těch špinavých dlaní poslušně zobeme (h)různě modifikované návnady a ještě si u toho chrochtáme, jak se máme fajn. Zpochybňujeme výsledky demokratických voleb a demokracií jako takovou se oháníme, jen když se nám to hodí. Vytrácí se solidarita, naše společnost se zaprodává a ztrácí svoji duši…!
7
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
