DANIEL DOSTRAŠIL, správce sboru jednoty bratrské, Ústí nad Orlicí:
Ano, stoupá a ještě chvíli bude. Roušky skutečně pomáhají a mají smysl. Nemá příliš smysl je nosit doma nebo v malém kolektivu typu rodiny. Ale je na místě přemýšlet i nad dalšími osobními opatřeními. Pošlu dítě s ohroženou imunitou do školy? Půjdu na návštěvu s dětmi do domova důchodců - a pokud ano, můžeme se sejít na vzduchu mimo budovu? Musím jet na setkání spolužáků do velkého města? A pokud pojedu, využiju veřejnou dopravu, nebo vlastní auto? Skutečně musím chodit do krytého bazénu? Mohu požádat o home office? Buďme k sobě upřímní a mezi sebou ohleduplní.

HANA CHVÁTILOVÁ, ředitelka ZUŠ Petra Ebena, Žamberk:
Z pozice celodenně zarouškovaného učitele věřím, že zvítězí zdravý rozum a ve venkovním otevřeném prostoru bude možné roušku odložit i v budoucnu. I malé děti jsou schopné docenit nutnost vzdálenosti od ostatních „nezarouškovaných“ a já bych apelovala na rozum nás všech. Extrémními zákazy se někdy docílí spíše pravý opak. Alespoň venku bych se ráda nadechla.

Víkendový glosař.
Víkendový glosař

FRANTIŠEK TEICHMANN, středoškolský učitel biologie, Lanškroun:
Už týden učím v roušce. Smekám před zdravotníky, kteří v ní tráví celé dny už měsíce. Z dlouhodobého hlediska je to neúnosné. Komunikaci to ztěžuje a obávám se, že to ani zdraví neprospívá. Myslím, že tam, kde to má smysl, už se roušky zavedly. Neumím si představit, že by se roušky zase nosily i všude venku.

PAVEL STRNAD, ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky:
Vždyť už se skoro všude roušky nosí, v budovách povinně atd. Na ulici nebo v lese jsou, myslím, zbytečné, pokud se ovšem nedáte s někým do řeči na půl hodiny a vzdálenost dvaceti centimetrů. Kdyby ale nošení roušky všude mělo znamenat návrat do normálního života, budu si ji nějaký čas brát i na spaní.

MAREK ŠNAJDAR, zdravotník a náčelník Spolku přátel vzduchoplavby, Letohrad:
Lepší chvilku plátno na obličeji než pořád hlína na prsou…