DANIEL DOSTRAŠIL
správce sboru jednoty bratrské, Ústí n. O.
Fronta dětí v zimě před školou, když byl zrovna sběr papíru, a mně se zařezávaly motouzy do kůže… Fronta ve čtvrtek před knihkupectvím, když mohla jednou za rok vyjít knížka od Karla Maye… Fronta aut v létě před benzinkou, kdy škodovky musely zapínat topení, aby uchladily motor. Fronta nás, kluků z průmyslovky, v trenkách a tričku na odvodové komisi na povinnou vojnu… Dnes se pořád někam spěchá, tehdy se pořád čekalo.

LUDMILA MAREŠOVÁ KESSELGRUBEROVÁ
středoškolská učitelka, Česká Třebová
Jednou jsem stála dost dlouhou frontu na špendlíky s barevnými hlavičkami, ani už nevím, nač jsem je potřebovala. S nostalgií ale vzpomínám na dlouhé fronty před knihkupectvími, bývaly ve čtvrtek, kdy chodily knižní novinky, a stály se od časného rána. Češi tehdy hodně četli a prahli po dobrých titulech, jakých se vydávalo málo. Dnes prodejny s knihami praskají ve švech, zatímco lidi stojí fronty tam, kde dostanou něco zadarmo nebo hodně levně.

PAVEL STRNAD
ředitel kulturního domu Na Střelnici, Králíky
Změna režimu naštěstí přišla už v mých 23 letech, a to jsem měl na práci jiné věci než stát ve frontách (děvčata, hudba, legální omamné substance, nepatrně studium). Ale vzpomínám na historku z doby, kdy Miloš Forman točil v Praze Amadea (1984). Amerického producenta vezl taxík na místo natáčení a on uviděl frontu před zeleninou. „Co to je?" ptal se. „Přivezli banány," vysvětloval řidič. Dlouhé ticho. Pak Američan utrousil: „Hm, to bych si je radši koupil…"

HANA CHVÁTILOVÁ
ředitelka ZUŠ Petra Ebena, Žamberk
Bohužel pamatuji fronty téměř na cokoli. Na toaletní papír, na máslo, vajíčka, ořechy a mandarinky, na maso, na jízdní kolo a hřebíky. Ale také na žádost o výjezdní doložku, na zápis dětí do školky, na místenku do vlaku. V NDR jsem viděla frontu na nejnovější vydání pořadníku, kde šťastlivci zjistili, že se automobilu Wartburg dočkají už za šest a půl roku. Přesto mi nejabsurdnější připadá fakt, že nám to tehdy už ani nepřišlo absurdní!

MARTIN VÍDENSKÝ
vlakvedoucí osobních vlaků, básník, Letohrad
Za minulého režimu se stály fronty téměř na vše. Několik jsem si jich v útlém věku taky odstál. Před vánočními svátky jsem se většinou zapojoval do front na španělské pomeranče, banány, strouhaný kokos a na kakao. Moc dobře si pamatuji, jak můj otec stál noční frontu před Kovomatem, a když jsem se ráno probudil, čekal na mě doma nový bicykl s úzkými plášti, přehazovačkou a sportovními řídítky (berany). Naše maminky často stávaly fronty na dámské hygienické potřeby a k nejabsurdnějším patřily fronty na toaletní papír. Jak už jsem napsal v úvodu, fronty se stály téměř na vše, tedy i na to, co sloužilo opravdu jen a pouze k vytření zadnice.

A co si vy? Napište svůj názor na do diskuze!