O tom, že jejich zpracování motivů odkazujících na velikonoční zvěst nabízí nejednou silný prožitek, svědčí odpovědi některých duchovních na otázku, která z uměleckých ztvárnění biblického velikonočního příběhu považují za mimořádně zdařilá.

Martinů, Bílek…

„Z mimobiblických ztvárnění třeba Řecké pašije Bohuslava Martinů. Ukazují, jak naše nesnášenlivost, zbabělost, podlost a nenávist stále někoho ubíjejí. Ale nade všechny si cením evangelium Janovo. Je nejen literárním skvostem. Nekončí jen ukřižováním, ale vzkříšením. Přátelství z evangelia je silnější než smrt! To je téma!“ reagoval Václav Vacek, letohradský katolický farář. “Zdařilých uměleckých ztvárnění velikonočního příběhu je mnoho. Za všechny vyberu starobylý hymnus ´Ježíš Kristus, náš milý Pán´ z roku 1541. Zpívá ho náš chrámový sbor na Zelený čtvrtek během obřadu „Umývání nohou“. Hymnus ještě středověkým pohledem a typickou tehdejší mluvou vystihl děj „Poslední večeře Páně“ a pokornou službu Ježíše. Když i já symbolicky umývám nohy dvanácti mužům z farnosti, je to pro mne silná výzva, abych s novou pokorou a láskou sloužil všem, se kterými se setkám,“ poznamenal jeho kolega Pavel Seidl z Dolní Čermné.

Síla výpovědi

„Pro mě hodně znamená dřevořezba ukřižovaného Krista od Františka Bílka v pražském chrámu svatého Víta. Je mi blízká tím, že je v ní zpodoben ne jako umučený, ale jako vítězný, zmrtvýchvstalý. Ne visící na kříži, jako na krucifixech, ale tažený vzhůru,“ sdělila Lidmila Kukuczková z českotřebovské farnosti husitské církve. Podle Lukáše Ondry, brandýského faráře českobratrské evangelické církve, upadají většinou pokusy o ztvárnění velikonočního příběhu do dvou extrémů: „Na jedné straně je nešikovná snaha o doslovnost, jež nezřídka končí trapně a kýčovitě, na straně druhé vůle k radikální interpretaci, občas hraničící se samoúčelnou blasfemií. Přitom však nesmíme zapomínat, že hlavním kritériem není ´pravověrnost´, ale síla umělecké výpovědi. Mám-li být konkrétní: z novějších děl mě oslovuje původní filmová verze muzikálu ´Jesus Christ Superstar´, z klasiky Bachovy ´Janovy pašije´, z výtvarného umění Daumierovo ´My chceme Barnabáše´ a Švabinského ´Zmrtvýchvstání´, z literatury Bulgakovův román ´Mistr a Markétka´. A nejen o Velikonocích se rád podívám na Život Brianův“.