Děti tak mohly pozorovat včely v jejich přirozeném prostředí bez jakéhokoli rizika a ochutnat nefiltrovaný med přímo z Ústí nad Orlicí. Přítomní kantoři – včelaři spoluvytvářeli magickou atmosféru tohoto setkání lidské a hmyzí říše. Vyzpovídali jsme Dana Dostrašila, vedoucího projektu:

Proč jste se zaměřili právě na včely?
Náš projekt se jmenuje „Učíme se od včel". Myšlenka byla v tom, že po celém světě se lidé věnují včelaření a tudíž by bylo zajímavé propojit mladé včelaře, přičemž místo na produkci medu bychom se zaměřili na pozorování včelího chování. Zajímá nás, jak se chová včelí společenstvo a co bychom se od nich mohli naučit my, lidé. Už král Šalamoun vyzývá: Běžte pozorovat mravence a učte se od nich! Jenže pozorovat mravence není tak jednoduché. Rozhodli jsme se pro zkoumání jejich příbuzného druhu – včel.

Které země se zapojily?
Využili jsme naše kontakty s velšskou farmou ve Swansea, kde jsme se studenty z gymnázia před pár lety dobrovolničili, a dále se základní školou v malé vesničce u slovenské Kremnice, kde včelaří každý druhý. Fondy jsme získali z programu Erasmus Plus – Strategické partnerství. V červnu 2015 jsme postavili malý mezinárodní stanový tábor přímo na dvorku slovenské základky a učili jsme se od místních včelařů o včelkách a jejich produktech. V roce 2016 jsme se už učili na vlastních včelách a konal se další tábor, tentokrát v Ústí nad Orlicí. Vytáčeli jsme společně med, stavěli včelí úly a našel se čas i na výlet do Prahy.

Mladí včelaři v Ústí nad Orlicí. Zdroj: archiv jednoty bratrské Ústí nad Orlicí

A co jste se od včel naučili?
K pozorování jsme použili nejen prosklený úl, ale i IP kameru trvale snímající pohyb na česnu. Jen pár postřehů, které by mohly zaujmout čtenáře: Včely neznají individualismus – fungují jako super organismus. Jedinci mají smysl v zapojení do života celého úlu. Proto pilně pracují, aby zajistili přežití další generace. Proto se obětují – při bodnutí umírají – aby zachránili úl. Dokonce na konci svého života neumírají v teple úlu, ale odlétnou umřít do lesa, aby jejich kolegyně nemusely z úlu odstraňovat jejich mrtvolky. Nesobeckost a solidárnost je přirozenou součástí jejich existence. V tom si myslím, že nás včely neustále inspirují
A druhou věc, kterou zmíním, je vliv matky, včelí královny. Získali jsme do začátku včelaření včelí roj, agresivní, útočily, jen se někdo k úlu přiblížil. Vyměnili jsme jim jejich nedůtklivou matku za vyšlechtěnou matku s nízkou agresivitou a včely ji přijaly. Jejich chování se změnilo během tří týdnů. Včelky přijaly nové způsoby – jsou najednou klidné, až tak, že jejich úl může být umístěn na dětském hřišti v centru města, hned vedle pískoviště. Stejně tak v lidském společenství potřebujeme vůdce, kteří nebudou rozněcovat nenávist a strach. Výměnou vůdců se může změnit chování společnosti – k lepšímu nebo horšímu.

Na co se můžeme těšit?
Díky výměně zkušeností se včelaři ze zahraničí přineseme do Ústí to dobré, co funguje jinde. Už jsme začali se stavbou apidomečku – inspirace ze Slovinska, který bude od jara sloužit pro podpůrnou léčbu osob s dýchacími obtížemi. Metoda využívá vdechování nektarových výparů uvolňovaných z úlů, které mají antibakteriální a hojivé účinky.
Od Velšanů jsme se zase naučili nefiltrovat med, ale nabízet ho zákazníkům i s pylovými zrnky, která byla v plástvích při vytáčení obsažena. Při konzumaci místního medu tak dochází k trvalému celoročnímu kontaktu s pylem z místních rostlin, takže problémy, přicházející u mnoha lidí v době jara, tedy senná rýma, alergie, nebývají tak silné.
Náš med a některé včelí produkty můžete ochutnat v Mléčném baru Zambar v budově jednoty bratrské u autobusového nádraží v Ústí nad Orlicí. (do)

Včela.Zdroj: archiv jednoty bratrské Ústí nad Orlicí