Veronika PeteráčováLesní klub jste založili poměrně nedávno. Jak nápad vznikl a co se vám dosud podařilo vybudovat?
Iniciátorem projektu byly naše vlastní děti, jako u všech lesních školek. Dalším impulzem byla moje zkušenost v pedagogickém procesu výuky matematiky na gymnáziu, kdy jsem si uvědomila, že pokud chceme učit jinak, musíme začít už od těch nejmenších. Začala jsem tedy jednat a hledat spojence. Po ročním jednání bylo rozhodnuto, že nás pod křídla vezme gymnázium. Tento školní rok byl brán jako pilotní provoz, ve kterém jsme mohli načerpat zkušenosti. Získali jsme konečnou představu o pedagogické koncepci, projektu a hlavně získali slušnou základnu v dobrovolnících.

Zastáváte alternativní přístup k výchově dětí, cítíte ve svém okolí rostoucí podporu, nebo stále spíše nedůvěru?
Je zajímavé, že alternativní znamená vlastně přirozené, jsou to paradoxy naší společnosti. Řídím se pravidlem, že mám svůj vlastní rozum. Je důležité znát důsledky svého chování a nést za ně odpovědnost, objevit moudrost, představu, a ne jenom informace. Okolo alternativní výchovy je spousta dogmat a spousta nedůvěry. Stále je jednodušší mít poslušné dítě bez názoru. Emoce jsou divné a lidé se jich bojí, protože s nimi neumí pracovat. Papiňák v naší hlavě občas praskne, někdy až v dospělosti, a tak se rozvádíme, jsme depresivní, nemocní a agresivní.

Co nabízíte jiného oproti mateřským školám?
Nabízíme převážně malý kolektiv do dvanácti dětí, individuální přístup k dítěti, smysluplné učení v logických spojkách, respektující přístup k dítěti a k rodiči. Naše děti nejsou agresivní po příchodu domů. Jsou většinou unavené či dobře naladěné. Příroda je skvělou učebnou. Nejde jen o důležitost pobytu v přírodě, ale o celkově jiný přístup k pedagogice.

Roste okruh rodičů, kteří mají o vaše služby zájem?
Okruh zájemců roste, největší problém je zvyknout si na placení, což je u nás problém. Nejsme k tomu vychováni.

Kolik lektorů se na projektu podílí?
Lesní klub je založen na poměrně velké základně maminek, které jsou na mateřské dovolené. Ty nám pomáhají jako asistentky a dobrovolnice například na veřejných akcích, workshopech, kurzech. Na samotném projektu lesní školky se podílejí stabilně dva pedagogové, kterým pomáhají pedagogové z řad maminek na mateřské dovolené.

Snažíte se dětem přiblížit přírodu. Čím vším je jim pobyt v lesní školce prospěšný? Čemu se děti učí?
Děti se učí smysluplně a prožitkově, mají dostatek času na zkoumání a vlastní projekty. Mají možnost se samostatně rozhodovat a najít tak své hranice, respektovat druhého, spolupracovat, umět se vyjádřit a najít řešení. Právě rozhovory slouží k rozvoji logiky. Někdy problém znamená velkou výzvu pro řešení. Respektujeme pohyb jako jednu ze základních potřeb dětí formou, která je tou nejpřirozenější, volným pohybem v přírodě. Mít možnost si věci osahat, to dětem v poslední době chybí, mají tablety, mobily a různé plastové hračky, kterými jsou často zavaleny. Neumějí si hrát, tvořit. V přírodě děti prožívají rytmus změn ročních období a přírodních jevů, učí se celostně, všemi rovinami vnímání. Zažívají rostliny a živočichy v jejich přirozeném prostředí.

Jaké máte zázemí?
Od města jsme dostali zahradní domek, který má velikost bytu 2+1, s kuchyňkou, toaletou. Domek se nachází blízko centra Letohradu v krásném prostředí zámeckého parku. Velikost zázemí nám umožňuje pořádat i jiné aktivity zaměřené na setkávání, kroužky. Momentálně jednáme s městem o využívání nedalekého prostoru k postavení teepee a ohniště.

Máte nějaké podmínky, co se týká věku dítěte nebo jeho schopností?
Obecně do lesní školky docházejí děti od 2,5 let do 6 let. Dítě by mělo ujít alespoň jeden kilometr. Právě pro tyto účely jsme otevřeli čtvrtky pro veřejnost. Rodiče můžou přijít, seznámit se, děti naladit na prostor, na nás a naše konání. My si zároveň rodiče a děti otipujeme. Je důležité, aby rodiče byli s naším přístupem k dítěti seznámeni, tak abychom postupovali jednotně.

Jak den v lesní školce probíhá?
Děti se ráno schází už od 
sedmi hodin v zázemí. Do osmi mohou pomáhat s přípravou na oběd. Tedy loupeme a krájíme mrkev, petržel a další. To je moc baví. Pro odpoutání od rodičů využíváme výtvarnou činnost na téma, které se pak dále rozvíjí. V 8.45 hodin svoláváme děti písničkou do ranního kruhu. Následuje odchod do přírody, který začínáme pozdravem nového dne a sluníčka. Po svačince buď následuje tematicky laděný vedený program, nebo volný program, ve kterém individuálně pracujeme s dětmi. V přírodě je vše živé a měnící se. I děti na vše reagují, a tak je velice důležité, aby byl pedagog pružný a nedal se jen tak vyvést z míry, když není vše tak, jak si to naplánoval. Návrat do zázemí je v o půl dvanácté. U oběda si děti samy nalévají polévku a zkoušejí odhadnout, kolik snědí. Pokud si chtějí umýt talíř na druhé jídlo, jdou a umyjí si ho. Po obědě nám pomáhají s úklidem, čteme pohádku, popřípadě odpočíváme. O půl třetí si společně připravíme svačinu a počkáme na děti, které chodí na kroužky. Společně pak odcházíme tvořit ven, od 16 hodin si rodiče děti vyzvedávají a my jim říkáme, jak se dítě celý den mělo.

Fungujete i v létě, jaký jste si pro děti připravili program?
Program je tematicky laděný do týdenních běhů, letos se uskuteční sedm týdnů Cesty kolem světa. Novinkou bude výuka dopoledního programu v angličtině jeden den v týdnu. O prázdninách jsme zachovali čtvrteční dopoledne pro maminky s dětmi. Také proběhne i několik tvořivých odpoledních dílen pro veřejnost.

Pořádáte i řadu vzdělávacích a tvůrčích kurzů, co všechno si na vašich workshopech mohou lidé vyzkoušet?
Naše aktivity pro veřejnost jsme rozdělili do dvou pilířů: rozvoj nadání dítěte a zdravý životní styl. Učili jsme se péct kváskový chléb, kvasit potraviny, vyrábět rostlinná mléka, klíčit semínka. Z rukodělných aktivit u nás proběhl kurz šití, háčkování, pletení nebo výroba didaktických hraček. Od září plánujeme další aktivity a rádi bychom pokračovali i v nabídce rukodělných kurzů.

Svůj projekt lesního klubu jste přihlásili do Burzy filantropie, víte, jak byste s výhrou naložili?
Zejména bychom rádi peníze využili na topení, energie, rádi bychom pořídili i pár didaktických hraček a pomůcky do přírody. Lesní školky zatím nejsou podporované státem a právě Burzy filantropie jsou jednou z mála cest, odkud mohou lesní školky čerpat finanční vzpruhu. Před rokem jsme se zúčastnili Burzy filantropie v Letohradu, a tam jsme získali startovní jistotu do začátku. Byla to skvělá zkušenost.