VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V kostele jako kluk i nocoval, teď slouží kardinálovi

Ústí n. O. – V únoru pětatřicetiletý Vojtěch Mátl, ústecký rodák a arcibiskupský ceremoniář, má za sebou další významný milník svého života. V pátek přijal v domovském kostele Nanebevzetí Panny Marie právě z rukou kardinála Dominika Duky jáhenské svěcení.

14.8.2013
SDÍLEJ:

Kardinál Dominik Duka v Ústí nad Orlicí.Foto: Michal Horák

Otec tří dětí, jehož prvním učitelem ceremonie nebyl nikdo jiný než legendární biskup Karel Otčenášek, mluví o svém současném „šéfovi" s hlubokou pokorou. „Respektuje osobnost člověka. Jako dominikán je svým založením demokrat," říká mimo jiné v rozhovoru, který poskytl nedlouho po pátečním svěcení.

Vojtěch Mátl.

Mohl byste popsat své pocity krátce po skončení slavnosti?
Vnitřní klid. Emocím jsem se snažil předejít tím, že jsem si v uplynulých pěti dnech, které jsem trávil v tichu trapistického kláštera, předem pročetl a snad i prožil všechny posvátné texty dnešní slavnosti. Pokud bych to neudělal, asi bych se během liturgie neubránil dojetí.

Vypadá to, že jste přípravy nepodcenil.
Už více jak dvanáct let působím naplno jako biskupský ceremoniář a tato práce je ve své podstatě úzce spojena s jáhenskou službou. Ženatý muž však jáhenské svěcení může, podle kanonického práva, přijmout nejdříve v pětatřiceti letech, což mi bylo v únoru. Proto dnešní den vnímám jako jakési potvrzení toho, co ty roky dělám, a čekám, že mi přinese pro moji práci novou inspiraci, náboj.

Čím to, že jste jáhenskou funkci přijal ve svém rodném městě a nikoliv v Praze, kde působíte?
Jsem vděčný panu kardinálovi, že mi dal vybrat místo mého svěcení. To, že přijel do Ústí, je mimořádná věc. Za normálních okolností bych měl svěcení přijmout v pražské svatovítské katedrále, protože inkardinován budu, vzhledem ke své současné službě, v pražské arcidiecézi. Vybral jsem si Ústí, protože zde mám silné kořeny a zdejší farnost je nejbližší mému srdci. Prožil jsem tady nejlepší roky svého života, naučil se tady, co je církev, farnost, společenství. Jak má vypadat správná církevní slavnost, jsem se naučil právě zde.

Za jakých okolností jste se vlastně k práci ceremoniáře dostal?
Začalo to už v roce 1992, kdy jsem ještě jako opravdu mladý kluk začal o víkendech či o prázdninách doprovázet na cestách pana biskupa Otčenáška. S Oušťáky jsme se tenkrát nabídli, že budeme jezdit do Hradce na brigády pomáhat s opravou budovy biskupství.  A tehdy v červnu se stalo, že si tehdejší ceremoniář pana biskupa Otčenáška zlomil ruku. No a pan biskup někoho sháněl, kdo by ho zastoupil. Protože jsem z kostelnické služby v Ústí už uměl hodně věcí, vybrali mě. Moje služba se poté zintenzivňovala, po maturitě v roce 1997 jsem nastoupil na biskupství do Hradce Králové.

Ke službě církvi jste měl prý úzký vztah už v dětství, jak jinak si vysvětlit nocování v kostele, o kterém na mši padla zmínka.
V Ústí už přede mnou byla generace mladých kluků, kteří se starali o kostel. Já k němu také velmi rychle přilnul, byla v tom určitá zodpovědnost a našel jsem v tom smysluplné uplatnění a příležitost k určité seberealizaci. V kostele a na faře jsem trávil spoustu volného času, jiné koníčky jsem neměl. S kamarády Standou Pecháčkem a Martinem Poslušným jsme tam výjimečně i nocovali. Byla to doba krásných zážitků, ale také někdy i klukovských lumpáren, kterými jsme zkoušeli pana faráře…

Například?
Bylo toho docela dost. Jednu nezaviněnou snad zveřejnit mohu. Na Velký pátek, kdy se obřady odehrávají v tichu, mlčí varhany i zvony, říká se, že odlétají do Říma, jsme měli v sakristii budík. Byl to takový ten klasický natahovací drnčák, abychom nezaspali. V kostele bylo ticho a zrovna v době, kdy těch několik set lidí bylo v naprostém usebrání, začal z naprosto nevysvětlených příčin drsně zvonit. Problém však byl, že jsem se k němu nemohl dostat. Měli jsme ho ve staré truhle, zamčené na tři západy. Budík zvonil a zvonil, než se vyzvonil. Naprosto šílená situace… Různé jiné klukoviny byly a je to asi na místě, do dneška na to rád vzpomínám. Kostelníci po nás myslím takové zážitky neměli, jsou moc hodní. (smích)

Ale tím vlastně, Vojtěchu, přiznáváte, že jste člověk hříšný. To chce buď hodně sebevědomí, nebo pokory, ne?
Hříšný rozhodně jsem, někdy, když si zpytuji svědomí, si říkám, že jsem docela, slušně řečeno, padouch. Svatoušek rozhodně nejsem, ani být nechci. Svatý, to jo, to bych rád. Zakládám si spíš na tom, že jsem člověk akční a možná trošku bojovník. Církev sama o sobě není svatouškovská, mě inspiruje v tom, že jde do morku kosti, bere věci vážně. Vede člověka, aby na sobě pracoval.

Jáhenské svěcení před vámi v Ústí přijal i Martin Poslušný, který bohužel krátce poté zesnul. Vzpomněl jste si na něj dnes?
Martin patří k mým nejlepším kamarádům. Jeho svěcení, které přijímal už vlastně v terminálním stavu nemoci, jsem měl tu čest ceremonovat.  Prožíval jsem to s ním i dnes. Když jsem ležel při litaniích tváří k zemi, myslel jsem i na něj.

Posledních více jak deset let úzce spolupracujete se současným pražským arcibiskupem. Zkuste prozradit: jaký je Dominik Duka jako šéf?
Výborný, protože respektuje osobnost člověka. Jako dominikán je svým založením demokrat.

Počkejte, dominikáni a demokracie, to jde dohromady?
Jistě. Když se podíváte na jejich řeholi, různé organizační postupy, volby a funkci představených, to vše je velmi demokratické. Proto se mi s panem arcibiskupem velmi dobře spolupracuje. On respektuje kreativitu svých podřízených, dává jim obrovskou svobodu. Udá směr a očekává, že v tomto směru budete pokračovat. Ve svém životě jsem měl obrovské štěstí na nadřízené, začalo to panem arcibiskupem Otčenáškem.

Karel Otčenášek byl bez diskuzí velkou osobností nejen královéhradecké diecéze.
Ano, a stejně jako pan kardinál Duka prošel v době pronásledování církve vězením. S nadsázkou někdy říkám, že nejlepší průprava pro biskupa je vězení.

To je docela černý humor, nemyslíte?
Říkám to nehezky. Ale asi právě ve vězení se oba pánové zdokonalili v pokoře, skromnosti, sebeovládání, vztahu k lidem. Pan arcibiskup byl vězněn pro svoji víru v padesátých letech jedenáct let a pan kardinál Duka později necelé dva roky.

Jste arcibiskupský ceremoniář. Čtenáře by určitě zajímalo, co vaše práce obnáší?
Kromě práce ceremoniáře, aby toho nebylo málo, také řídím sekretariát pana kardinála. Slovník definuje ceremoniáře jako jakéhosi učitele obřadu, který kněžím, ministrantům, zpěvákům, lektorům a dalším zainteresovaným osobám vysvětlí průběh církevního obřadu. Co mají dělat, kam mají jít, co mají zpívat, číst a podobně.  Také mám na starosti průběh všech setkání pana kardinála s veřejností a většiny jeho cest. V náročné dny tvořím minutovníky pro něho nebo vzácné návštěvy, které k nám přijíždějí. Dá se říci, že srovnatelná s prací ceremoniáře kardinála je například práce ředitele protokolu prezidenta. Shodou okolností jsme s panem Forejtem skoro stejně staří a přibližně stejně dlouho ve funkci.

Pokud se nepletu, spolu jste zajišťovali například státní pohřeb Václava Havla?
Ano, pan Forejt za stát, já za církev. To byla opravdu složitá situace, po náročném programu na čtvrtou adventní neděli, kdy jsem měl v plánu začít se více věnovat rodině a Vánocům, přišla zpráva, že zemřel pan prezident Havel. Od té doby jsme pracovali úplně nadoraz, několikrát až do čtyř do rána. Pan prezident měl pohřeb den před Štědrým dnem, pak jsem přišel domů a jen koukal do zdi. Bylo mi ale opravdovou ctí, že jsem se na něčem tak důstojném mohl podílet. Asi za měsíc přišel dopis od nějaké starší ženy z Londýna, rodilé Britky, kde psala, že si pana prezidenta Havla vážila, že sledovala přenos jeho krásného pohřbu, že nám děkuje a přikládá deset liber jako svůj příspěvek na tuto slavnost.

Při takovém pracovním nasazení musíte mít asi hodně tolerantní ženu.
Je dobrá, opravdu dobrá. Každý den za ni děkuju Pánubohu.

Poněkud jsme ale utekli od předešlé otázky, co je náplní práce ceremoniáře, tedy?
Základ je připravit program panu kardinálovi tak, aby byl harmonický, vše do sebe zapadalo a plynulo jako řeka, bez zádrhelů. V dnešní době mají lidé kolem sebe hodně stresu, pořád na něco narážejí. Můj úkol je uhlazovat nerovnosti programu, zaoblovat hrany.

Hezky se to říká, ale hůře dělá, ne? Vždyť přeci církev nemá v současném Česku úplně lehkou pozici.
Pravda, o Česku se mluví jako o národu ateistů. Kupodivu ale musím říct, že se s antiklerikalismem moc nesetkáváme, jen občas nějaký ten hulvátský výkřik. Přínosem pana kardinála je, že umí komunikovat s intelektuály i dělníky při svačině v kantýně.  Jeho obor je biblická antropologie, proto umí mluvit o otázkách, které jsou dnes velmi aktuální.  Myslím, že úkolem dnešní církve je přinést mimo jiné do společnosti racionalitu. Všichni chtějí žít pohodlně, ale nehledí si rozvoje a harmonického života, ovládá je stres a nesoulad. Je racionální požadovat každý rok dvouciferné procento růstu zisku i za cenu, že zničím své zaměstnance, přírodu, pokřivím řemeslo a ještě začnu vyrábět šmejdy?

A co Bůh?
Žádný člověk Boha neviděl, nemůže tedy stoprocentně říct, že Bůh je. Hodně lidí, mezi které se počítám, vám však řekne, že vědí, že Bůh je a jsou si tím jisti. Já jsem s ním za posledních dvacet let zažil tolik dobrodružství  a tolikrát jsem pocítil jeho konkrétní zásah v mém životě, že by bylo bláhové mu nevěřit. Díky Bohu jsem poznal manželku, přesně podle svých představ, i mnoho dalšího, co jsem potřeboval pro svůj život.

Není to náhodou trochu spoléhání na Boží milost?
To rozhodně není. Už pěknou řádku let se snažím Bohu odevzdat, ať mě vede, kam chce, a použije si mě, jak chce, jako svůj nástroj. Vím, že nejspokojenější budu právě na místě a v situaci, kde mě Bůh chce. Jen to někdy nejde hned rozpoznat. Člověk se musí ztišit a taky Bohu opravdu věřit. Často pociťuji, že On se o mě na oplátku zase stará, abych k službě Jemu měl právě to, co k ní potřebuji, například dostatečné zázemí a podobně.

Když jsme u toho odevzdání, neměl jste někdy ambice na kněžskou službu?
Ne, já jsem povolání pro tuto službu necítil.

Proč je kněžských povolání u nás v poslední době tak málo?
Podle mne Bůh ke kněžství volá mužů dostatek. Problém však je, že lidé, kteří povolání cítí, nemají odvahu na ně odpovědět. Stejně jako lidé povolaní k manželství, kteří často žijí na hromádce a nemají odvahu jít do tohoto dobrodružství. Dát někomu slovo a stát za ním. Já jsem například přijetím jáhenského svěcení slíbil poslušnost panu kardinálovi i jeho nástupcům, i když nevím, kdo po panu kardinálovi na pražský arcibiskupský stolec usedne. Musím přiznat, že tuto věc jsem hodně promýšlel a nebyla pro mne jednoduchá.

Nebrání náhodou poslušnost projevu vlastního názoru?
To rozhodně ne, ale tato otázka by zasluhovala minimálně seminární práci. Na dovolené jsem četl knížku o pronásledování církve v padesátých letech. Prokurátor tam dával opatovi u soudu otázku, jak by se zachoval v případě, kdyby mu papež pod poslušností nařídil, aby odstranil Gottwalda. Opáčil mu, že by mu to papež nikdy nenařídil. On na to: „A co kdyby?" Odpověděl mu, že v takovém případě by to stejně neudělal, ani udělat nemusel, protože by to bylo proti jeho křesťanskému svědomí.

Myslíte si, že se vám i v budoucnu podaří skloubit náročnou jáhenskou službu s rodinným životem?
To je zajímavé. Když jsme s manželkou začali chodit a bavili se o tom, ptal jsem se jí: „Uvědomuješ si, do čeho jdeš, že chci i dál sloužit Církvi?" Ona tu službu přijala se mnou, i když to skutečně po mém boku nemá lehké. Ohledně jáhenského svěcení jsme došli k názoru, že mi práce stejně moc nepřibude. Pouze závazek denní modlitby některých částí breviáře. Ono strávit ráno čtvrt hodiny v kapli rozjímáním a srovnáním si hodnot je velmi vhodnou přípravu do práce i celého dne. Snad to půjde skloubit i s voděním dětí do školy či školky.

Cítíte se teď právě šťastný, spokojený, nebo jaké je vaše aktuální rozpoložení?
Myslím, že neštěstí dnešních lidí tkví v tom, že chtějí být šťastní za každou cenu. Dokonalý je jen Bůh a dokonalé štěstí najdou lidé ve spočinutí v jeho otcovském náručí. Musíme si uvědomit, že náš svět je sice strhující a krásný, ale není to ráj ani nebe. V rámci možností se tedy cítím docela spokojený.

Uznáváte lidové moudro, že muž by měl zplodit syna, postavit dům a zasadit strom?
Syny už mám dva, dům mě čeká a strom k němu.

JAN POKORNÝ

Autor: Redakce

14.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

annonce-logo

Nabídky práce

+ Podat inzerát

Řemeslné práce - Řemeslné práce Zámečník20 000 Kč

Zámečníci strojů STROJNÍ ZÁMEČNÍK. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč, mzda max. 21000 kč. Volných pracovních míst: 9. Poznámka: MÍSTO VÝKONU: Iveco Czech Republic a.s., Dobrovského č.p. 74, Pražské Předměstí, 566 01 Vysoké Mýto, NÁPLŇ PRÁCE: budete se podílet na základních odborných pracích při montáži vozidel, POŽADUJEME: , - SOU - strojní zámečník (příp. strojírenství), - spolehlivost, fyzická zdatnost, NABÍZÍME: , - dovolená 25 dní/rok, - ubytování s příspěvkem, - výhodné telefonní tarify, - zřízení bankovního účtu u KB, KONTAKT: Svatošová Veronika Mgr. - telefonicky, e-mailem nebo osobně: Vraclavská 200 Vysoké Mýto (8 - 16 h). Pracoviště: Dp work s.r.o. - pracoviště iveco czech republic a.s. vysoké mýto, Dobrovského, č.p. 74, 566 01 Vysoké Mýto. Informace: Veronika Svatošová, +420 463 035 456.

Řemeslné práce - Řemeslné práce Zámečník115 Kč

Zámečníci strojů STROJNÍ ZÁMEČNÍK. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 115 kč. Volných pracovních míst: 20. Poznámka: Místo výkonu práce: Dobrovského č.p. 74, Pražské Předměstí, 566 01 Vysoké Mýto, Předpoklady: , - vyučení v oboru , - výhodou znalost výkresové dokumentace, Náplň práce:, - montáž komponentů při výrobě autobusů na montážní lince, Nabízíme: , - příspěvek na stravování, - 25 dní dovolené, Kontakt: telefonicky nebo e-mailem. Pracoviště: Iveco czech republic, a. s., Dobrovského, č.p. 74, 566 01 Vysoké Mýto. Informace: Monika Tesařová, +420 465 452 121.

Administrativa - Administrativa Asistent, asistentka18 000 Kč

Všeobecní administrativní pracovníci ADMINISTRATIVNÍ PRACOVNÍK/NICE. Požadované vzdělání: úsv. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18000 kč, mzda max. 22000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Místo výkonu práce: Slunečná č.p. 76, Pražské Předměstí, 566 01 Vysoké Mýto, Náplň práce: , administrativní činnost, správa el. pošty, vyřizování objednávek a požadavků zákazníků a jejich zpracování, komunikace a poskytování odborných informací zákazníkům, zadávání dat do obchodního systému, fakturace, , Požadujeme: , pokročilá znalost Aj, komunikativnost, samostatnost, pečlivost a příjemné vystupování, uživatelská znalost PC, MS Office(MS Word. MS Excel), řidičský průkaz výhodou - není podmínkou, Nabízíme: stravenky, Kontakt: e-mailem zaslat životopis na adresu: marketing@skodavm.cz nebo ucetni2@skodavm.cz. Pracoviště: Autoservis spol. s r.o., Slunečná, č.p. 76, 566 01 Vysoké Mýto. Informace: Josef Mňuk, .

Administrativa - Administrativa Asistent, asistentka18 000 Kč

Všeobecní administrativní pracovníci ADMINISTRATIVNÍ PRACOVNÍK/NICE. Požadované vzdělání: úsv. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18000 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Nástup možný ihned nebo dohodou, Místo výkonu práce: Čs. armády č.p. 991, 564 01 Žamberk, Náplň práce:, - zajištění a plánování výběrových řízení, - aktivní nábor a vedení pracovních pohovorů s uchazeči, - komunikace s manažery ostatních oddělení, - vedení administrativy spojené s personalistikou, - správa firemních benefitů, Požadujeme:, - SŠ vzdělání (ekonomický obor výhodou), - výborná práce na PC, MS Office, - odpovědnost, samostatnost, pečlivost, - komunikativnost, flexibilita, - pozice je vhodná i pro absolventy, je možné také zkrácený pracovní úvazek, Nabízíme:, - zdravotní volno, - zvýhodněné telefonování, - systém cafeterie, - zaměstnanecké akce atd., Kontakt: telefonicky 8 - 17 hodin nebo e-mailem. Pracoviště: Šmídl s.r.o., Čs. armády, č.p. 991, 564 01 Žamberk. Informace: Renáta Sklenářová, +420 737 796 928.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hokejisté České republiky porazili Švýcarsko 4:1.

V náročné olympijské hokejové zkoušce nejlépe obstála Marie Moníková

Tragická nehoda u Holic. Čelní střet nepřežila řidička vozidla, její dvě děti ve vážném stavu vyprošťovali hasiči.
AKTUALIZOVÁNO

Auto s matkou a dvěma dětmi havarovalo u Holic. Žena nepřežila

Lanškrounští tělesně postižení loni nezaháleli

Lanškroun /Píšete nám/ - Pro naši místní organizaci Svazu tělesně postižených (MO STP) v Lanškrouně byl rok 2017 velice úspěšný. Mnoho jsme toho viděli a zažili.

O Jeseníkách, hospodách a pivu s ředitelem Holby. Ptejte se

Proč v některých hospodách pivo nechutná? Je v Jeseníkách dostatek kvalitních pracovníků? A čím je zvláštní "pivo z hor"?

Česko má další zlato. Vybojoval ho v Koreji olympijský dům

/FOTOGALERIE/ Jedno zlato už česká výprava díky lyžařce a snowboardistce Ester Ledecké z Pchjongčchangu má. Česko se však dočkalo ještě dalšího prvenství. Tentokrát ovšem nikoli na sportovišti, ale mimo něj. Již tradičně v dějišti olympijských her otevírají své domy jednotlivé země. A výjimkou není ani Česká republika. Ta si za něj vysloužila od amerického listu The Boston Globe dokonce zlato.

Florbalový výsledkový servis z regionu

Orlickoústecko - Ve výsledcích, krátce aneb Co nového ve světě sportu?

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT