Za zvuku drkotajících kufrů a hlasitého smíchu se všem podařilo naskládat do autobusu tak, aby čtrnáctihodinová cesta proběhla co nejpohodlněji. V Praze se k nám připojil sympatický pan Honza, náš průvodce, a my již v plné sestavě zamířili přes Německo do Francie.

Brzy po rozednění jsme vjeli na okraj Paříže a s nosy přitisknutými na okna jsme rozespalýma očima sledovali, jak se před námi odkrývá bludiště ulic končící v nedohlednu. První nedočkavci se rozhlíželi a hledali, kde jen může být, když vtom se před námi Eiffelovka vynořila v celé své kráse. Autobus zastavil a první den objevování evropské metropole mohl začít.

Výstup na Eiffelovu věž, projížďka lodí po Seině či prohlídka Musée d’Orsay je jen krátkým výčtem toho, co bylo k vidění. Po nabitém dni jsme se plně spokojení (s telefony plnými unikátních fotografií) ubytovali ve Formulích 1 a já (nevím, jak ostatní) padl na postel vyčerpáním.

Dopoledne druhého dne se neslo ve znamení poznávání města samotného. Odbočili jsme i do bočních ulic plných menších obchodů, kde se mísily vůně sýru a rybáren, a zkušený pan Honza nás seznámil se zajímavými fakty o životě Francouzů. Naše krátká pouť skončila před katedrálou Notre Dame, po které následoval doslova zlatý hřeb - zámek ve Versailles.

Ani dvouhodinová fronta klikatící se přes celé nádvoří většinu neodradila od návštěvy legendárního sídla Ludvíka XIV. a pohledu na přilehlé zahrady.

Z klasicismu jsme se za půl hodiny přenesli v čase do supermoderní čtvrti La Défence, kde se mnozí zásobili vínem, sýry a kořením jako suvenýry.

Po poslední (pro někoho probdělé) noci na nás čekal Louvre s Monou Lisou, bazilika Sacré-Coeur a za broukání: „Aux Champs-Elysées, …“ i nejznámější bulvár ve Francii. Třešní na dortu nemohlo být nic lepšího než vyhlídka na noční Paříž z montparnasského mrakodrapu. V deset hodin večer se Eiffelovka rozzářila nám na rozloučenou a my se s labužnickými úsměvy na tvářích vydali autobusem vstříc České republice.

Filip Kukla (8.B)