Dolní Dobrouč – Dne 4. září uběhlo rovných 150 let, kdy byla ve vzdáleném lese od Dolní Dobrouče postavena a vysvěcena lesní kaple.

Horákova kaple u Dolní Dobrouče.Zdroj: archiv Jan Špinler
Uchvacuje svým pohledem každého poutníka nebo turistu, který se do tohoto poutního místa ukrytého v lese dostane. Tenkrát ji v krásném zákoutí soukromého lesa postavil sedlák Bernard Dušek, a to jako poděkování za zázračné uzdravení z nemoci, kterou nezvládali tehdejší lékařské kapacity. Nemocnému se v noci zjevila Panna Maria, které slíbil, že pokud se uzdraví, postaví ve svém lese, v místě, kde od nepaměti vytékala ze skály voda, kapličku. Po rychlém uzdravení svůj slib splnil jen částečně, postavil zde jen kamenný podstavec se soškou Matky Boží, Pannou Marií. Po několika letech se nemoc znovu ohlásila a nebylo lékařského odborníka, který by ji zvládl, ani lékař v Praze. Ohlásily se výčitky, rozpomenul se na daný slib a kapli začal stavět. Nemocnému sedlákovi Bernardu Duškovi však došly peníze, a tak se té výpomoci ujal jeho syn Jan. Ten v té době byl nedostudovaným učitelem a pro nedostatek učitelů byl poslán vyučovat do oblasti Orlických hor, jako třeba Čenkovice, Orličky a podobných podhorských dědin. Proto se mu všeobecně začalo říkat „učitel Horák". Pomáhal svému otci kapli dostavět nejen z výdělku svého učitelského povolání, ale navíc denně pilně vypomáhal u několika švadlen šít, aby co nejdříve pomohl svému otci dokončit na tehdejší poměry veliké dílo.Také nechal namalovat za velké peníze hlavní obraz Panny Marie v náručí s malým synem Ježíškem. Hovořilo se o tom, že tenkrát obraz stál tolik jako dvě kravičky.
Horákova kaple vzdálená od obce asi 2 km nebyla připojena na elektrický proud, proto se celé století svítívalo pouze svíčkami.

HISTORIE OSVĚTLENÍ
Kromě svíček na oltáři v prostoru kaple stával zvláštní dřevěný stojan kulatého půdorysu, na kterém byly v kruzích rozmístěny kovové trny, na něž bylo možné upevnit až 30 svíček. Tento světelný zdroj byl sice vyhovující pro malý prostor kaple, ale jeho umístění bylo poměrně nízko a brzo začouzené světlé stěny nedokázaly soustředěné světlo rozptýlit až dozadu. Horší následky se dostavovaly v době, kdy se přivřely dveře nebo prostor byl zaplněn poutníky. Chybějící kyslík často vyvolával lidem nepříjemné pocity až mdloby.
Ještě za války jeden ze synů pana Motla, který se o kapli staral, zakoupil elektrický akumulátor a každou letní neděli ho v ruksaku na zádech odnášel do kaple.
V roce 1956 jsem si postavil malý traktor, na který jsem namontoval vyřazené 110voltové dynamo z čenkovického mlýna. O letních nedělích jsem umístil traktor s dynamem asi 70 metrů daleko za kaplí, nechával jej volně běžet a vyrobený proud krásně osvětloval vnitřek kaple pomocí čtyř stowattových žárovek. To však nebylo řešení pro budoucnost.
Jako praktický elektrikář jsem s mým tatínkem uvažoval, co udělat. Napadla mě trochu troufalá myšlenka. Zavést sem elektrické vedení ze sítě v obci. To by však ta malá kasička uvnitř kaple musela být trochu větší. Návrh se tatínkovi zalíbil, a tak jsem začal uvažovat o druhu elektrického vedení: buď po sloupech, nebo kabelem v zemi. Měl jsem obavy, jaký k tomu zaujmou JZD a úřady postoj, i politický, protože jakékoliv velké akci předcházelo mnoho razítek. Vzpomněl jsem si na velké problémy, když jsem bez povolení namontoval do místního kostela vnitřní rozhlas a byly z toho veliké nepříjemnosti z kanceláře církevního tajemníka. Ze všech úřadů jsem ale odjížděl s razítky bez námitek… Potom jsem mohl vytyčit na JZD lánech trasu pro zemní kabel, objednal dva veliké bubny potřebného silného kabelu. To bylo na jaře 1968. Jednoho dne můj tatínek s krumpáčem a lopatou zahájil první metry velmi dlouhého výkopu. Druhý den přišli další dobrovolníci a brigádníků pro dobrou věc přibývalo. Jednou jich dokonce přišlo dvacet. Trasa začala u Duškova statku a pokračovala po pravé straně cesty ke kapli. Nejhorší terén byl na začátku lesa, kde bylo mnoho kamenů a skála. Celkovou délku kabelu si nepamatuji, ale jeho cenu ano: 8400 korun. Podílelo se více dárců a dobrodinců Horákovy kaple.
Všichni, kteří dobrovolně pracovali na výkopu pro elektrický kabel vedoucí od cihelny až ke kapli, již nejsou mezi námi a sklízejí věčnou odměnu.

SLAVILO SE JUBILEUM

Oslavy 150. výročí Horákovy kaple u Dolní Dobrouče.Zdroj: archiv Jan Špinler
O slavnost k výročí Horákovy kaple se postarala hlavně mládež z farního společenství v Dolní Dobrouči v čele Kateřinou a Martinem Rýznarovými, dále místní hudební kroužek, někteří mladí z kolektivu dobrovolných hasičů a další. Oslava samotná začala již v sobotu 3. září ve večerních hodinách, kdy adoraci zahájila nádherným pásmem a písněmi oslavujícími Pannu Marii moderátorka Martina Pavlíková. Večer byl ukončen závěrečným požehnáním ve 21 hodin. Hlavní poutní oslava probíhala druhý den, v neděli 4. září za účasti nespočitatelného množství jak věřících, tak i turistů z různých koutů východních Čech. V 15 hodin byla zahájena slavnostní mše svatá celebrovaná páterem Vladislavem Brokešem. V bohatém programu, o který se starali již zmiňovaní nadšení dobrovolníci z místní farní rady, byl i program pro děti. Bylo dostatek občerstvení, prodávaly se dobroučské oplatky. Na cestu domů všem vyhrávala Dobroučská dechovka.
Na závěr nezapomenutelného odpoledne, v krásném lesním zákoutí a za teplého počasí, nás pozdravil krátce a jemně potřebný deštíček.
Jan Špinler, Horní Dobrouč