Víkend patřil důstojné vzpomínce na zpravodajskou skupinu Barium, která na přelomu let 1944 a 1945 v Žamberku působila. Zúčastnění, mezi nimiž nechyběli veteráni druhé světové války, politici, zástupce Vojenského historického ústavu nebo vojenský atašé Velké Británie, uctili památku nejen členů skupiny – Josefa Šandery a Josefa Žižky – ale připomněli i statečnost rodin, které je ukrývaly.

Rohlenovi, Frošovi, Lokajíčkovi a především Vachkovi a Žabkovi, na první pohled neznámá jména, která však sehrála významnou roli v působení Baria právě tím, že jeho členy tyto rodiny ukrývaly. „V Protektorátu se každý bál druhého, zda není udavač. Bylo velkou osobní statečností poskytnout neznámému člověku azyl, mohl to být provokatér. V případě prozrazení hrozil trest smrti celé rodině,“ připomněl ve svém projevu Vladislav Severin, který je spolu s Liborem Pařízkem autorem výstavy Barium v žamberském muzeu.

Skupině vybavené vysílačkou Marta v působení, kterým bylo především získávat a odesílat zpravodajské informace do Londýna a organizovat ozbrojené povstání, rozhodujícím způsobem pomohli v Hradci hrálové Vach〜kovi (viz rozhovor s Věrou Nývltovou) a později v Žamberku–Polsku Žabkovi.
Do jejich domu Josef Šandera vstoupil 6. října roku 1944. S Josefem Žižkou odtud do Londýna vysílali tři měsíce a deset dní. Konec Baria byl tragický, dům byl 16. ledna 1945 obklíčen gestapem. Josef Šandera se pokusil na místě spáchat sebevraždu, Josef Žizka se oběsil ve vězení. Manželé Žabkovi, ačkoli byli převezeni do Malé pevnosti v Terezíně, měli nakonec více štěstí než Václav Vachek, kterého gestapo při výslechu ubilo k smrti.
Město Žamberk a rodina Žabkových, u jejichž domu s pamětní deskou se vzpomínka konala, obdržely pamětní medaile za významnou spolupráci a pomoc v činnosti Českého svazu bojovníků za svobodu.