Zatímco tehdy živel stavbu výrazně poničil, nyní to odneslo pár střešních tašek, a pod schody se dostala voda. Navzdory tomu dlouhá oprava míří do finále a vše směřuje k nedělní slavnosti, jejíž součástí bude i žehnání. Popsat vlastní pocity z doby těsně po tom, co se částí Břeclavska a Hodonínska prohnalo ničivé tornádo, nedokáže kněz Kalina ani dva roky poté.

„Přemýšlel jsem nad tisícovkou jiných věcí, které byly v tu chvíli důležité, že jsem nějaké svoje pocity vůbec nevnímal. Spíše jsem je vnímal ve vztahu k ostatním, kteří přišli o domy a neměli kde bydlet. Myslel jsem taky na to, aby už nikdo nezemřel. To bylo v tu chvíli nejdůležitější,“ dívá se zpět Kalina.

Souhlasí s tím, že lidé krátce po tornádu fungovali jen mechanicky. „Mysleli jsme na to, co musíme udělat nejdříve. Hlava byla tak zaneprázdněná tím, co je nutné, a co nepočká, že člověk neměl čas bát se nebo nad něčím více přemýšlet. Zhruba až tak po půlroční intenzivní práci přišel čas se zastavit a přehrát si, co se vlastně stalo a proč,“ zamýšlí se farář.

„Bůh nad námi držel ochrannou ruku“

Když mluví o tornádu, tak s hlubokým respektem k síle přírody a vděkem za to, že při něm nezahynulo ještě více lidí. „Jsem za to neskutečně vděčný Bohu. Když jsme totiž viděli traumaplán a podle toho, co nám ukazovali hasiči, jsme měli očekávat desítky mrtvých,“ přibližuje Kalina.

Zmiňuje, že mnoho z věcí, které viděl a zažil, v něm už navždy zůstane. „Vyslechl jsem příběhy rodin a děkoval jsem Bohu, že nepřišly o děti, nebo že se jim nestalo nic strašného. Všechny nosím v sobě a nikdy jsem je neventiloval. Jsem si vědomý toho, že nad námi všemi Bůh podržel ochrannou ruku. A to si myslím, že si uvědomovali všichni, se kterými jsem o tom hovořil,“ zdůrazňuje muž.

Opravený kostel v Moravské Nové Vsi: 

Podívejte se do opraveného kostela v Moravské Nové Vsi. Před dvěma lety ho zničilo tornádo. | Video: Deník/Iva Haghofer

Jedním dechem však dodává, že jsou věci, které i my lidé můžeme ovlivnit. A to jsou zásahy do přírody. „Všechny, které jsme za dlouhá léta provedli, totiž dávají šanci podobným jevům jakými jsou i tornáda. Kdo ví, třeba, kdyby nebyla regulovaná řeka Morava a my bychom zde měli mokřady tak, jak to bývalo v minulosti, byla by země méně rozpálená a chladnější. Třeba by přišlo tornádo, ale ne F5. Třeba jen F3. Tohle byla jedna z věcí, o které jsem taky hodně přemýšlel,“ vypráví kněz.

O tom, že tornádo změnilo lidem životní postoje, chování, pohled na svět a hodnoty zcela přesvědčený není.

„Zažili jsme chvíle, kdy si každý z nás hodně uvědomoval a nad spoustou věcí více přemýšlel. To, co nás oslovilo a určitě změnilo i náš pohled na svět kolem sebe byla dobrota lidí, kteří přicházeli a pomáhali. I dobrota zdejších, kteří v tu chvíli nehleděli na spory, které mezi sebou měli, ale chtěli si pomáhat. Jen u velmi malé části lidí ale tornádo změnilo postoj k životu,“ domnívá se Kalina.

close Lidé si v neděli v Moravské Nové Vsi připomenou slavností spojenou s žehnáním kostelu dva roky od ničivého tornáda. info Zdroj: Deník/Iva Haghofer zoom_in Lidé si v neděli v Moravské Nové Vsi připomenou slavností spojenou s žehnáním kostelu dva roky od ničivého tornáda

Lidí do neoveského kostela nechodí více než v minulosti. „Věřící, kteří chodili do kostela a utíkali hledat útěchu k Bohu, to dělají nadále. Ti, kteří měli nastavení jiné, se možná přišli zeptat, proč to Pán Bůh dopustil, ale tím to pro ně skončilo. Co jsme se naučili ale všichni, je potřeba vzájemné pomoci,“ líčí.

Pomoc pro lidi na Ukrajině 

Jak tvrdí, poznal to na sbírkách, když začala válka na Ukrajině. „Nikdy jsme nevybrali více peněz než tehdy. Vnímali jsme, kolik lidí bylo ochotných pomoci nám po jednom děsivém večeru, který ale hned skončil. Válka přitom potrvá týdny, měsíce a možná i roky. Zatímco dříve jsme vysbírali kolem třiceti tisíc korun, na začátku války to bylo během krátké doby tisíců sto dvacet. Krom toho jsme odsouhlasili, že z darů, které jsme dostali, pošleme navíc ještě milion korun. To tedy lidem na Ukrajinu doputovalo ihned,“ dodává farář.